Najdi odpověd

Fulltextově vyhledat v dotazech a odpovědích


Podrobné hledání...
Změna vzhledu stránek

Archiv chatů

Videoklip(40MB):
Du Dolů - (DJ Wich, feat. Wladimir 518, Kateřina Winterová)

Co dělají drogy v mozku


Zahrajte si s námi



Právní poradna

Právní poradna provozovaná Asociací nestátních organizací - A.N.O.
podrobnosti...

Error:

E_NOTICE : unserialize() [function.unserialize]: Error at offset 402 of 427 bytes
host: 54.82.116.210
file : /data/drogovaporadna.cz/WWWROOT/anketa.php
line : 17


Anketa

Pokud máte zkušenost s nelegálními drogami, váš první experiment proběhl, když vám bylo:
(hlasů: )

REKLAMA

Aktuality

Marihuana škodí, ale ne všem stejně 02.05.2005

Mladá fronta DNES | 30.4.2005 | rubrika: Věda | strana: 9 | autor: OLDŘICH VINAŘ

Kdo cítí při kouření "trávy" štěstí a blaho, tomu obzvlášť hrozí závislost. Ohrožuje i psychicky nemocné.
Ne každý konzument marihuany je na ní závislý. Kudy vede cesta k závažné duševní poruše, jíž každá závislost je?
Rok 1969 byl rokem, kdy vrcholila na Západě móda dětí květin. Studenti se bouřili proti establishmentu, který se připravoval na válku. Jejich transparenty hlásaly "Make love, not war." Revoluce měla i svou drogu: marihuanu. Chodil jsem ve Washingtonu D. C. do práce přes parčík Dupont Circle. Nebylo dne, abych tam nepotkával klátící se postavy mladých lidí, kteří se přátelsky usmívali a kouřili "trávu". Jednou ráno tam dva autobusy odněkud z Minnesoty přivezly mladistvé žáky a žačky jedné ortodoxní církevní školy. Přijeli plni nadšení pro misijní poslání. Chtěli přesvědčit zkažené děti velkoměsta, aby se obrátily k Bohu a přestaly se otravovat drogou. Když jsem se pozdě odpoledne vracel z práce, školáci z Minnesoty se povalovali po trávnících s dětmi květin a pokuřovali trávu. Jejich pedagogové velmi obtížně shromažďovali své ovečky, aby je přiměli nastoupit do autobusů.

Kolektivní droga
Užívání drog je nakažlivé. K šíření nákazy slouží informace. Ve škole se zpravidla najde autoritativní jedinec, který kolem sebe shromáždí partu, jež se kolektivně oddává kouření marihuany. Často vzniká atmosféra šikany. Experimentování se posléze neomezuje jen na marihuanu. Kombinuje se s nikotinem a alkoholem. Extáze a heroin jsou jen další stupínky na cestě k závislosti. Kouří-li parta přátel rekreačně marihuanu, očekávají něco příjemného. Už toto očekávání připravuje půdu pro příznivé farmakologické působení psychotropní látky obsažené v marihuaně. Je jí tetrahydrocannabinol (THC) a přináší příjemný pocit uvolnění. Kouření umožňuje nalézt vyhovující dávku marihuany, lze přestat vdechovat kouř, jakmile se dostaví nelibý prožitek. Jen někteří kuřáci si zvyšují dávky až na množství, které vyvolá iluze nebo halucinace. Ani pak většinou neztrácejí nad svým chováním kontrolu. Nedokážou-li to, vznikají problémy, kdy musí zasáhnout psychiatr. Ještě častěji než při akutní otravě je psychiatr zapotřebí při léčbě závislosti na marihuaně. Na alkoholu je závislých asi 10-12 procent konzumentů, na nikotinu přibližně 70 procent kuřáků tabáku, ostatní jsou jen konzumenti. U marihuany se odhady závislých mezi konzumenty pohybují od optimistických čtyř až pěti procent až po 30 procent. Velké rozdíly nedávno vysvětlil výzkum na 1011 mladistvých na Novém Zélandu: z těch, kteří v 15-16 letech udávali, že se cítí po marihuaně velmi dobře a šťastně, byla v 21 letech závislá skoro polovina (46,7 %), zatímco z těch, kteří necítili v 15-16 letech po marihuaně nic příjemného, bylo závislých jen 3,9 procenta. Užívá-li se marihuana často, vzniká návyk. To ještě nemusí být závislost, tedy duševní nemoc. Moderními zobrazovacími metodami můžeme pozorovat, jak se po několika jointech rozsvítí zvýšenou aktivitou "okruhy odměny" v limbickém systému mozku. Jakmile návyk přeroste v závislost, rozsvěcují se tyto okruhy i tehdy, když nemocný sleduje pouze video se scénami, kde parta marihuanu kouří. Mozek se přeorganizovává a začíná sloužit jedinému diktátorovi: droze. Zdravému se rozsvěcují okruhy odměny při intenzivním prožívání něčeho příjemného, závislému na droze způsobí radost jen droga a to, co s jejím užíváním souvisí... Marihuana poškozuje i intelektové funkce. V jednom výzkumu se ukázalo, že ti, kteří ve 13 letech často užívali marihuanu, vydělávali ve svých 29 letech v průměru ročně jen 20 940 dolarů a dosáhli nižšího vzdělání. Ti, kteří ve 13 letech neužívali marihuanu vůbec nebo jen výjimečně, vydělávali v 29 letech v průměru 32 000 dolarů.

Zámek a klíč
V posledních letech dochází k dramatickému pokroku v poznání, jak THC působí na mozek. V roce 1988 se ukázalo, že působí na své specifické receptory. Receptory jsou místa na nervových buňkách, velmi citlivá na určité chemické látky, molekulu, která ji může obsadit a váže se na vazebné místo receptoru. Tato vazba je jako zapadnutí klíče do zámku. Látce, která se váže na receptor, se obecně říká ligand ("to, co se váže"). V nervovém systému je to neurotransmiter, tedy látka přenášející nervový vzruch přes místa, kde navazuje jedna nervová buňka na druhou. Nejznámějšími neurotransmitéry jsou např. adrenalin, noradrenalin, dopamin, serotonin a acetylcholin. Mozek si je vyrábí sám, proto je nazýváme ligandy endogenními. Na receptor se může vázat nejen tento endogenní ligand, ale také látky, které zapadají svou prostorovou chemickou strukturou do jeho zámku a mohou vyvolat podobné reakce. Platí-li analogie s klíčem a zámkem, jsou to jakési paklíče. Často to jsou léky nebo drogy. Přicházejí do mozku "zvenku", jsou to ligandy exogenní. THC je exogenním ligandem pro cannabinoidní receptory v mozku. Jakmile se na ně THC naváže, dojde ke změně funkce řady neurotransmiterů a rozvíjejí se účinky, které mohou mít terapeutický význam u řady onemocnění. Zmirňuje se bolest, úzkost, zvracení, zvyšuje se chuť k jídlu a uvolňuje svalové napětí při roztroušené skleróze. Využití těchto příznivých účinků je předmětem rozsáhlého klinického výzkumu. Dlouho se nevědělo, proč má mozek receptor pro THC. Teprve téměř 30 let po chemické izolaci THC objevil izraelský badatel R. Mechoulam jejich endogenní (vnitřní) ligand, který si vyrábí mozek sám. Nazval ho anandamid, podle sanskrtu, kde "ananda" znamená blaho. Ne každý konzument marihuany je na ní závislý. Kudy vede cesta k závažné duševní poruše, kterou každá závislost je? Při rozvoji drogové závislosti hrají významnou roli geny a dopamin, který zvyšuje syntézu a uvolňování anandamidu. Už dlouho se ví, že nemocní schizofrenií kouří marihuanu mnohem častěji než lidé, kteří touto chorobou netrpí. Vznikla domněnka, že marihuana je jednou z možných příčin schizofrenie. Loni našli vědci v mozkomíšním moku lidí trpících schizofrenií osmkrát vyšší koncentraci anandamidu než u kontrolních osob. Ukázalo se, že zvýšení hladiny anandamidu je projevem obrany proti schizofrenii. Poněvadž užívání THC snižuje citlivost anandamidových receptorů, mají nemocní schizofrenií užívající THC závažnější příznaky psychózy. Na základě těchto poznatků se dnes hledají nové léky na schizofrenii. Budeme tedy léčit marihuanou? Určitě ne. Šťáva z nezralých makovic také není lék. Lékem je teprve čisté opium nebo morfin. Lékem se může stát chemicky čistý THC či látka jemu podobná. Podobně jako morfin však bude jen na lékařský předpis, se vší pravděpodobností s modrým pruhem. Jeho používání tedy bude podléhat velmi přísným podmínkám. Taková "legalizace" marihuany neznamená, že se bude prodávat v samoobsluze nebo u benzinových pump.

O autorovi| OLDŘICH VINAŘ, Autor je psychiatr


POZOR! Tablety nabízené jako extáze obsahují nebezpečnou látku. 22.04.2005


Věnujte prosím pozornost níže uvedené informaci o možném výskytu tablety nabízené jako extáze, obsahující nebezpečnou syntetickou drogu. Žádné další informace o tabletách zatím nejsou k dispozici, pokud se objeví,budeme Vás informovat.

INFORMACE Z INTERNETOVÉ PORADNY: Objevila se extáze po které bylo hodně lidí asi až tak 4 hodiny po požití zle - ztížené dýchání, slabost, vysoký tep a tlak, pocení, vysoká teplota atd. I mě se to stalo a bylo mi zle jak nikdy v životě.. Kamarádka to stejné. A to po užití 2 tablet a ze začátku byl účinek docela slabý. Myslím, že by mohly obsahovat PMA.. Mají NAHNĚDLOU barvu, jsou větší hlavně na výšku.. a mají vyražené dva obloučky naproti sobě.. Tímto bych chtěla varovat všechny uživatele extáze, aby si na tenhle druh daly pozor...
Zdroj: www.extc.cz


Je vhodná doba pro legalizaci měkkých drog? 18.03.2005

Literární noviny | 14.3.2005 | rubrika: Spor | strana: 16

Milý příteli,
ke kladné odpovědi na danou otázku mě vede přesvědčení, že nelegální či přímo kriminalizované by měly být činy, které hrubě porušují společenské normy, skutky, jež zločince, kteří je páchají, vyřazují automaticky ze společnosti slušných lidí. Neznám slušné vrahy ani zloděje, neznám slušné lháře ani podvodníky, ale znám řadu slušných lidí, kteří relaxují místo u piva se smotaným jointem.

L. P. Fish vede undergroundový občasník Nejlepší noviny. Od roku 2003 má na internetovém serveru Reflex Online pravidelný sloupek Dráty v hlavě, zaměřený na umění nových médií a jejich společenské souvislosti. Od roku 1996 spolupracuje s Českou televizí, kde natočil víc než dvě desítky dokumentárních filmů a spolupracoval na pořadech Paskvil, Salon, Souvislosti, Kulturní magazín, Letadlo a Pomeranč.

Mluvíme-li o tom, zda je vhodná doba pro legalizaci měkkých drog, měli bychom především hovořit o tom, jak ostudná je kriminalizace každého pátého Evropana, který kouřil marihuanu. Mohl být zatčen s deseti gramy v kapse a minimálně ponižován a vyslýchán na policejní stanici, v horším případě pak popotahován soudy. Zatímco jeho známý se zcela podle zákona a morálky opije a v lepším případě začne rýt klíči do okna noční tramvaje, nebo prostě napadne toho, kdo mu nepadne do oka. A pokud nejsou zlomeniny, nevolá se ani policie, nebo se to vyřídí pokutou či domluvou. V této chvíli se nutně musí každý pátý Evropan cítit poněkud absurdně. Obchodníci chápou rychleji než politici. Zamyslel jste se někdy nad tím, k čemu se v trafikách prodávají tzv. dlouhé papírky? Věřte, že není nikdo, kdo by si do nich balil čistě nikotinové cigarety. Balí se z nich jointy, špeky - prostě směs marihuany nebo hašiše s tabákem, který urychluje jejich hoření. Není žádný jiný důvod pro jejich existenci než fakt, že navzdory politickým tlakům, mediálním dezinformacím a faktické represi se najde dostatečný počet lidí, kteří tento výrobek denně používají. V posledních letech k nim začali přibalovat i flitry. Marihuanu kouří podnikatelé, ředitelé státních podniků, lékaři i policisté. Nijak nedeformuje jejich postoj ke společnosti. Jsou to obyčejní vzdělaní lidé, kteří zvážili informace, jež jsou o riziku kouření marihuany k dispozici, a rozhodli se, že to risknou, podobně jako kuřáci nikotinu nebo pijáci whisky. Na rozdíl od nich jsou však médii a tvůrci veřejného mínění potupně zavalováni nekonečnou sérií polopravd a dezinformací. V tomto ohledu je nejlegendárnější titulek serveru novinky.cz ze 16. 4. 2004: "Na severní Moravě loni zemřelo 14 lidí po požití marihuany", okořeněný ještě fotografií zabijácké rostliny. Pod fotografií je o poznání menší, ale ještě pořád tučně vytištěná věta: "Čtrnáct lidí zemřelo loni na území severní Moravy v souvislosti s požitím marihuany." To je trochu jiná informace. A teprve v textu se dozvíme, že se jednalo o dvě dopravní nehody, "kdy řidiči pod jejím vlivem havarovali. Dále se jednalo o smrt v důsledku pádu pod vlak, sebevraždy, pády z výšek či předávkovaní v kombinaci s dalšími druhy omamných a psychotropních látek." Nezlobte se, nehrála tu roli většinou spíš hloupost či neštěstí? Nemělo by se konečně začít upřímně hovořit o vlastnostech této látky, místo hrubé skandalizace každého pátého Evropana? Popovídejte si o tom s kuřáky marihuany. Protože v těch, kdo její účinky neznají, nezajímají se o ni a svět vnímají v tučných titulcích, bude zaseta hluboká nepravda. Potom v nich další zpráva - že se na českém trhu teď objevuje marihuana s až patnácti procenty účinné látky THC, zatímco dřív obsahovala jen pět - vzbudí silný dojem, že kuřák marihuany je teď třikrát nebezpečnější jak pro sebe, tak pro okolí. Ve skutečnosti to však jen znamená, že ke kýženému efektu potřebuje třikrát méně marihuany, a tak inhaluje méně rakovinotvorných látek způsobených jejím hořením. Každý pátý Evropan žije nutně v napětí - nikoli kvůli tomu, že o víkendu vykouří dva tři gramy hašiše - ale proto, že kdyby se to prolátlo, bude z něj "hašišák", ostuda rodiny a nezodpovědná bytost, ačkoli se jeho příbuzní pravidelně vracejí do protialkoholní léčebny a on má z nich jediný vysokou školu. Pochopitelně, přeháním kvůli efektu. Neodpustím si však na závěr uvést několik čísel z výroku nezávislého kandidáta na prezidenta USA Ralpha Nadera, který uveřejnil server legalizace.cz: "Roční počet úmrtí - tabák... 395 000, alkohol... 125 000, "nezákonné" drogy... 38 000, předávkovaní "nezákonnými" drogami... 5200, marihuana... 0. Od čeho nás tedy vláda ve své svaté válce proti drogám vlastně chrání?"
L. P. FISH

Milý příteli Fishi,
dovolte mi, abych hned v úvodu trochu nesouhlasil s tvrzením, že kriminalizované by měly být jen činy, které hrubé porušují společenské normy. Kolik to je to "hrubě" a co to je pro vás, pro mne a další lidi? Argumentace o pivku a jointu jsou tou spíše zavádějící a povrchnější argumentací ve věcné diskusi, která by mohla mít titulek "Upřímné hovory o...", kterou si o několik řádků níže přejete. Drogy a alkohol se často zmiňují společně pro jejich schopnost působit na psychiku člověka. Jsou-li posuzovány ze sociálního hlediska, bývají častěji zvažovány samostatně. Abych hned na začátku upřímně odpověděl, předesílám, že si myslím, že není doba vhodná pro legalizaci měkkých drog, a neumím si představit podmínky, za kterých to bude, hlavně proč by to mělo být. Píšete o hlouposti, neštěstí, v případě úmrtí lidí ve zmíněných souvislostech. Trochu mi tím nahráváte, že hloupost a neštěstí jsou dva jmenovatele, které stojí na počátku konzumace, když si ti dotyční sedli za volant. Z vlastní praxe uvedu případ svého klienta, který si velmi přál jednou si zakouřit jako ti ostatní. Nějak se toho bál, a tak o tom stále jen hovořil_ až to jednou na zábavě zkusil. Bezprostředně poté u něho propukla psychóza, ze které se léčil půl roku. Přiznávám u něho určité dispozice, řekněme, že byl psychicky labilní. A tak můžeme oba uvádět své argumentace pro a proti stále dokola. Já ty, ve kterých to dopadlo špatně, vy budete argumentovat jedním pivkem a jointem při posezení s přáteli, stejně jako tak činíte odkazem na nekvalitní informaci v tisku, naopak argumentací statistikou autority, tedy kandidáta na úřad prezidenta USA (takto zveřejněná statistika s nulou ukazuje více svoji vlastní legrační stránku statistik než solidní argument) dále strachem, že každý pátý Evropan musí žít v napětí, dokud mu to nelegalizujeme. Jde o svobodu? Jak si ji představujete? Je tím, že se člověk tak snadno - pokud mu v tom zákon brání - nemůže přivést do stavu, kdy správně nevnímá realitu (někdy při tom prožije libé pocity, ale někdy děs a hrůzu), nějak pošlapané jeho právo? A co v případech, kdy po požití drog zasáhne do života druhého člověka - jako dealer, který drogu prodal mému klientovi? Kdo komu co pošlapal? Při terapii těch, kteří již překročili určitou mez, se ptáme hodně na pocity. Proto zde nechci šermovat čísly a teoreticky jsme si o tom oba již něco přečetli. Mám ještě dvě malé děti, jež se chystají vstoupit do společnosti, kterou jim připravujeme i legislativně. Je to emotivní prohlášení, ale při odpovědi na otázku, zda chci, aby byť jen experimentovali s drogami, musím odpovědět, že nechci. A jsem rád, že jim ze zákona mohu do osmnácti let bránit v tom, aby chodili na pivo a víno tak, jako si občas Zajdu ve svých letech já. Je mi při tom jasné, že si oni již ve svých -nácti zakázané ochutnají, ale dají si velký pozor, abych to nezjistil. V tomto chování je určitá pojistka a jejím garantem je následná legislativa. Tím samozřejmě nechci lehké drogy legalizovat od osmnácti let, jenom říci, proč to lidem zlehčovat a zrovna v naší zemi, ve které má většina z nás dost velké starosti a ve které toho hodně nefunguje. Zkrátka, proč nyní vypustit dalšího džina z láhve, když bez úspěchu honíme ještě jiné strašáky. Zase ve jménu svobody? V čem ta svoboda je - když sedíme s kamarády, kouříme jointa, máme pocit, že se nám protahují ruce, vidíme různé barevné nesmysly a jsme tak veselí, že si nevšimneme, jak nám při tom ukapávají sliny? Naše veselí, které má chemické příčiny, není pravdivé. Znám výtvarníky, kteří pracovali pod vlivem drog. I když měli u kritiků i veřejnosti úspěch, prohlásili, že jejich práce jsou podvod. Někteří uživatelé argumentují terapeutickými účinky. Je celá řada psychotropních látek, drog, jejichž používání je stanoveno předpisy a zákonnými úpravami, a těm lidem, kteří je v pravou chvíli potřebují, se jich včas dostane. Pokud bude třeba lehkých drog ke stejným účelům, není důvod jejich použití zákonem neupravit. K té pravdě o konopí - ono má i průmyslové využití, a bude-li jeho nezákonné zneužívání ošetřeno, možná se najde i jeho další a prospěšnější využití.
TOMÁŠ ADAM

Milý pane Adame,
nehodlám polemizovat s tvrzením, že psychotropní látky, za jaké lze považovat i THC obsažené v marihuaně, mohou některým lidem způsobit vážné psychické problémy. Sám mám ve svém okolí několik přátel, kteří měli po prvním jointu strašný zážitek a už nikdy si ho nezapálili, ale znám i případy, kdy je užití této látky dostalo do dlouhodobých vážných psychických problémů. Ukažme si však tyto případy v kontextu celé scény a já se pak musím zeptat, jakou část tyto případy ze všech konzumentů marihuany tvoří? Je tento vzorek reprezentativní natolik, aby stát musel kvůli tomu zasahovat do práv svéprávných jedinců, kteří nikomu neškodí, jen mají jiný názor na vnímání reality? Skutečně si myslíte, že občasné "jiné" vnímání reality lidem uškodí natolik, že je společnost musí zavírat? Je neštěstí vašich klientů větší než neštěstí devatenáctiletého Stanislava Pobudy, kterého v roce 2000 odsoudili ve Frýdku-Místku na čtyři roky nepodmíněně za prodej marihuany? Stanislav ve vazbě zešedivěl a od čtyř let ve společnosti zločinců ho zachránila až amnestie prezidenta Havla. Zasloužil si podle vás tento "dealer" svůj trest? Považujete za adekvátní, když ho lidovecký poslanec Severa v televizním vysílání teatrálně vyzval, ať se omluví těm, kterým zkazil život tím, že jim prodal "špeka"? Jsou lehké drogy (tedy ty, které nezpůsobují návyk) skutečně džinem v láhvi, který by nás dekriminalizací jejich uživatelů smetl, nebo nám to jen namlouvají ti, kteří chtějí, abychom si skutečně hrozivých duchů nevšimli, protože budeme honit "dealery" pěstující na zahrádce konopí? Ptáte-li se po mé definici svobody, uchýlil bych se ke známému klišé, že svoboda je poznaná nutnost. Pokud jsem psychicky labilní, nemůžu experimentovat s psychotropními látkami. A pokud nejsem a experimentuji, nemůžu pak sednout za volant. Myslím, že pokud bude dostatek prostoru pro klidnou debatu o skutečných účincích těchto látek, drtivá většina lidí v této republice dokáže tuto rovnici vyřešit odpovědně, aniž by tu existovala hrozba ze strany represivních orgánů. Pokud někdo právě "jinak" vnímá realitu, a přesto si sedne za volant a způsobí neštěstí, pak jde právě o to hrubé porušení společenských norem, o jejíž vážnosti by pak měl rozhodovat soud.
L. P. FISH

Vážený příteli,
váš návrh o úvaze v celém kontextu se mi líbí, nějak podobně to cítím. Asi je to konstruktivnější než na sebe vytahovat jednotlivé, z běhu života vytržené argumenty. Kontext však nespatřuji v reprezentativnosti vzorku, jenom v množství (byť by spočívalo v jednom člověku, který na to doplatil - asi i jemu bychom se oba snažili pomoci). Pro mne je stále nějak důležité si odpovědět na otázku, proč by se zákonodárný sbor měl právě v současnosti zabývat tím, zda je již vhodná doba pro legalizaci měkkých drog, když pomyslný "teploměr" užitečnosti (všimněte si, že nehovořím o nebezpečnosti) diskutované konzumace je někde na bodu nula. Myslím, že nás oba napadne několik jiných bodů jednání, jejichž vyřešení by přineslo společnosti větší užitek. Nabízíte mi srovnání jiného názoru a chování, které vede k vnímání jiné reality. Je v pořádku a velmi prospěšné, že lidé mají různé názory, a je nutné, aby je mohli nějakou formou uplatnit, ventilovat. V terapii někdy používáme okřídlenou větu, "o všem se musí hovořit, ale ne všechno dělat". Život není terapie a věřím, že mimo její rámec se člověk chová dokonce spontánněji, svobodněji. Ale lidově a jednoduše řečeno, "nemůžeš si dělat, co tě napadne", je častý závěr mnoha našich sporů všedního dne, se kterým nikdo ani nepolemizuje, když mu o nic nejde. Ale pokud se mají někteří naši spoluobčané v dnešní době zamyslet, hlavně v případě, kdy jim o něco jde, tak se odvolávají na demokracii, ve které si mohou dělat, co je napadne. V takové době bych radil k větší opatrnosti před povolováním uzdy. Jiná realita je jakási protimluva. Buď vnímám a jsem při smyslech, nebo jsem mimo. Ale vnímat realitu a přitom se cítit v pohodě je někdy těžké - jenže tohle řešit je naše velká výzva. A to dnes především nevěřící lidé tvrdí, že nemají kde hledat smysl života. Život bez drogy je cesta. S vámi zmíněným řešením prezidenta Havla souhlasím, ale zároveň souhlasím i s formou omluvy (nikoli ovšem teatrální v žádné souvislosti), protože ji považuji za určitou formu komunikaci o problému. A čím více budeme vzájemně komunikovat, tím bude jasnější, co vlastně chceme, i od těch, kteří náš život organizují zákony. Jsem rád, že jsme se nepustili do politologických úvah o svobodě. Asi nám jde více o jedince s jeho slabými sklony, ostatně každý z nás nějaké má. Píšete, za jakých podmínek by to šlo, aby alespoň ti psychicky odolnější mohli experimentovat. Ale řekněte sám, proč se lidé ve svém výsledném projevu tak nechovají, proč nevědí, kdo z nich je labilní a kdo toho snese více a za jakých podmínek? Proto bych jim to neusnadňoval. Psychické zdraví nás všechny mimo jiné stojí i hodně peněz. Všechny, bez ohledu na užívání a zneužívání.
TOMÁŠ ADAM

Vážený příteli,
souhlasím s vámi v tom, že otázka legalizace lehkých drog není dnes právě tou nejžhavější. Je to však oblast, která se podle mého názoru dotýká velmi blízko té nejintimnější svobody jednotlivce, právu dívat se na svět po svém. Jsem si jist, že pokud by diskuse o psychotropních látkách probíhala ze strany odpovědných vládních úředníků podobně, jak jste se snažil vnímat problém vy, byl by současný stav akceptovatelný, protože by se dalo klidným rozborem jednotlivých případů oddělit experimentátory a zdivočelá děcka od zločinců, kteří na této subkultuře parazitují. Realita je však taková, že v médiích ční spíš bizarní postavičky, jako byl ulhaný konzervativec "inženýr" Jiří Vacek, nebo Jiří Komorous, který, když zrovna nepůsobí jako šéf Národní protidrogové centrály, pobíhá v bílé kutané s červeným maltézskym křížem na setkáních "bratrstva" Ordo Lumen Templi, vedeném zakladatelem českého skinheadského hnutí dnes popovým umělcem - Danem Landou. V takové situaci lze těžko státnímu aparátu důvěřovat a jediná cesta je trpělivě žádat o možnost zvolit si svou cestu podle vlastního zdravého rozumu.
L. P. FISH

Vážený a milý příteli,
je mi potěšením s Vámi diskutovat, mám pocit, že se někde setkáváme, i když asi v hloubi názor stejný nemáme. Ke zmíněným pánům mne jen napadá, že každá mince má rub a líc.Což mne vede k zamyšlení nad sebou samým, zda jsem vůbec duševně zdravý, když mne téměř celý život baví trávit čas s duševně nemocnými. Kdosi vyzkoumal, že řada lékařů si toto povolání zvolila, protože měli v dětství v souvislosti s ním - nemoc, okolnosti léčení, nějaké silné zážitky. To, že jsem nemocný, mne ale nepredestinuje k tomu, abych potom dobře léčil. Čili, ne každý, kdo vstal hrobníkovi z lopaty, je dobrý felčar, vlastně to ale nechci podsouvat, jestli tak stále něčím trochu nestrádá. I když to bude někde v jemném předivu života. Myslím, že po Vašem posledním odstavci si mohu dovolit odvést pozornost k obecnějším formulacím s vírou, že jdou ještě více k jádru věci. Sám se pohybuji v občanském sektoru, občanská společnost je téma doby. Liberálové kdysi řekli, že člověk může svobodu prožívat až do tě míry, kam se jim pod kůži nedostane stát. Ten pro ně představoval zlo. Právě liberálové prošlapávali cestu tomu, co nazýváme občanská společnost. Ideál jejich svobody představovala "přímá demokracie." V naší dnešní praxi by to znamenalo, že se všichni naši spoluobčané budou angažovat ve veřejném životě, že se budou zajímat o "vládu věcí svých." Pane Fishi, vy víte, jak to vypadá v praxi, kolik spoluobčanů se podílí na formování státních záležitostí a jak moc je to asi baví a zajímá. Naše praxe ukazuje, že taková vláda lidu je spíš iluzorní. Naše svoboda může existovat jen na podkladě zákona.
TOMÁŠ ADAM

Foto popis| Tomáš Adam pracuje v občanském sdružení Fokus, které se zabývá péčí o duševně nemocné. Absolvoval dva dlouhodobé psychoterapeutické sebezkušenostní výcviky, BIG SUR u doc. Skály a výcvik v holistické psychoterapii ve spolupráci UK Praha a Vestfálské univerzity. Deset let působil v Psychiatrické léčebně Kosmonosy, odkud odcházel jako vrchní sestra na lůžkovém přijímacím oddělení.
ANO: L. P. Fish
NE: Tomáš Adam


Droga pro bohaté 17.03.2005

Ring | 8.3.2005 | rubrika: Sonda | strana: 16 | autor: PETR HUDEČEK

Případ fotbalového trenéra Františka Straky nastartoval debaty o kokainu. Exsparťanský kouč však prokázal, že s bílým práškem neexperimentoval. Je pravděpodobné, že řada jiných celebrit by při testu neobstála. "Tahle droga je momentálně v kursu. Zájem o ni stoupá v podnikatelské sféře i mezi umělci," sděluje šéf Národní protidrogové centrály Jiří Komorous. Nejedná se o nic nového. Vždyť ve dvacátých letech minulého století prožíval kokain zlaté období a jeho šňupání patřilo k bontonu společenské smetánky. Ve svých pamětech se o tom výslovně zmiňuje například herečka Adina Mandlová. Známým milovníkem této drogy byl i legendární Hugo Haas.
Kokain se získává z listů koky, nejčastěji k nám putuje z Jižní Ameriky. Jeden gram bílého prášku stojí mezi 2 až 3 tisíci korunami, což vysvětluje jeho oblibu v bohatých vrstvách. Aplikuje se nejčastěji šňupáním, vydrží působit jen okolo půlhodiny. Má povzbuzující účinky, zvyšuje sebevědomí a tlumí bolest. Člověk, který šňupe, mívá rozšířené zornice, je bledý a má chraplavý hlas. Závislost na "koksu" je dlouhodobá záležitost, mezi její vnější projevy patří paranoia, ztráta hmotnosti či krvácení z nosu. Občas může dojít dokonce k proděravění nosní přepážky. Je známo, že užívání kokainu se prokazuje ze vzorku vlasů. "Ustřihnou vám čtyři prameny z temene, silné jako palec," vzpomíná František Straka. Po požití droga přechází z krve do vlasového váčku, kde se zdrží tři dny. Pak se s růstem vlasů posunuje místo jejího výskytu asi o jeden centimetr za měsíc. Podle doby, kdy by dotyčná osoba měla kokain šňupat, pak lékař rozhodne, na kterou část vlasů se zaměřit. Když se však hříšník ostříhá, je policie bezmocná.
***
Crack - kokain chudých
Kokain se dá snadno přetvořit na crack, jehož dávka stojí až čtyřikrát méně. Crack je agresivnější než kokain a řadí se mezi úplně nejnebezpečnější drogy na světě. Původně to byla droga amerických černochů, nyní se však rozšiřuje do všech vrstev společnosti. Uvádí se, že za valnou většinou násilných trestných činů v USA stojí uživatelé cracku.
Také si šňupli
Petr Muk svědčil u soudu v případu dealerů drogy. Známý zpěvák měl být jejich zákazníkem. Slovo kokain padalo také v souvislosti se zpěváky Richardem Mülerem či Michalem Penkem. Za jeho užívání byl z tenisového French Open vyloučen český hráč Karel Nováček. "Objevuje se také ve světě modelingu," uvádí Jiří Komorous.


Taneční drogy 10.02.2005

Postgraduální medicína | 4.2.2005 | rubrika: Farmakologie | strana: 35 | autor: PharmDr. Magdalena Šustková-Fišerová, CSc.

Klíčová slova
kanabis * halucinogeny * LSD * houby * ketamin * stimulancia * pervitin * kokain * gama-hydroxybutyrát

Úvod
Předcházející část článku (Postgraduální medicína, 2004, roč. 7, č. 6) byla zaměřena na popis pravděpodobně nejtypičtější drogy spojené s elektronickou hudbou a tanečními akcemi - "extázi" - a na deriváty obdobné struktury. V následujícím textu jsou uvedeny další drogy, které bývají užívány mezi příznivci elektronické taneční hudby (prevalence užití v ČR viz předcházející část článku). Vedle alkoholu, kofeinu a tabáku (tyto společností tolerované drogy přesahují rozsah článku) se mezi nimi nejčastěji objevují konopné drogy, dále různé halucinogeny a stimulancia, GHB (gama-hydroxybutyrát), případně poppers (volně prodejné amylnitráty, původně určené ke zvyšování sexuálních prožitků), některé léky (benzodia-zepiny se užívají např. pro zklidnění v "chill out" místnostech) a další. Charakteristiky některých výše zmíněných látek jsou uvedeny v následujícím přehledu.

Kanabis, konopné drogy

Historie, charakteristika, mechanismus účinku, další možnosti využití
Konopné drogy mají ve světě dávnověkou tradici; i v Evropě byly doklady o výskytu semínek marihuany a keramické misky k pálení této drogy datovány do období kolem r. 3000 př. Kr. Původním domovem konopí je pravděpodobně centrální Asie. Nejstarší známý písemný doklad o užívání konopí a jeho vlastnostech je připisován čínskému císaři Šen-nungovi z období kolem r. 2727 př. Kr. V Evropě účinky marihuany popsal řecký filosof Herodotos z Helikarnasu, od nějž také vzešel název drogy kanabis ("kanabos" znamená hlučný). Konopí (Cannabis sativa a variace z řádu Cannabaceae, kam patří např. také chmel) jsou dvoudomé rostliny, z nichž samičí jsou z hlediska obsahu účinných psychotropních látek významnější. Na černém trhu se vyskytují dvě základní formy konopí: marihuana (tráva, zelí, Maruška, teta Mary atp.) (sušené květenství a horní lístky samičí rostliny konopí) a hašiš (haš, čokoláda atp.) (konopná pryskyřice, obvykle s drobnými nečistotami rostliny). Konopné drogy se užívají především kouřením. Méně často se objevuje perorální užití jako součást nejrůznějších pokrmů nebo nápojů. Účinné látky jsou rozpustné v tucích, ne ve vodě; pro efekt je důležité určité tepelné zpracování drogy(1). Obsahové účinné látky - kanabinoidy byly v konopí identifikovány až v roce 1964 (prof. Mechoulam, Jeruzalém). Psychicky nejúčinnější látkou je pravděpodobně delta-9-trans-tetrahydrokanabinol (delta-9-THC), je však známo dalších asi 30 kanabinoidů. Ostatní obsahové látky konopné pryskyřice jsou málo nebo úplně inaktivní. V roce 1988 byl objeven specifický receptor pro kanabinoidy (kanabinoidní receptory CB1 a CB2) a v roce 1992 pak první specifický přirozený ligand těchto receptorů - anandamid (ananda = blaženost) (vše opět v téže laboratoři jeruzalémské Hebrew University; na výzkumech se tam podílí i český vědec L. Hanuš). Anandamidy vyvolávají v těle euforii a uvolnění a THC s nimi soutěží jako agonista o stejná vazebná místa. Kanabinoidy dále nepřímo ovlivňují (modulují) aktivitu i jiných neuromediátorů na synapsích (dopamin (DA), serotonin (5-HT), gama-aminomáselná kyselina (GABA)), glutamát, adenozin). Zvyšují aktivitu DA systému (podílí se na rozvoji závislosti), tlumí glutamatergní transmisi (neuroprotektivní mechanismus), ovlivňují 5-HT (regulace neuroendokrinních funkcí)(2). Pozn.: Receptory CB1 jsou přítomny v řadě mozkových struktur - v hipokampu (paměť, regulace sekrece kortikoidů, změny nálady), bazálních gangliích a kůře mozečku (poruchy pohybu, ataxie, akineze), hypotalamu (hypotermický účinek), v mozku a periferních senzorických neuronech (analgezie), medulla oblongata ( antiemetický účinek) a v některých periferních orgánech. Receptory CB2 jsou přítomny v imunokompetentních buňkách, v řadě periferních orgánů i mozku. Kromě psychotropního efektu mají kanabinoidy další zajímavé a potenciálně využitelné účinky. Analgetický efekt spolu s potlačením nevolnosti a zvracení je již od r. 1991 využíván u nemocných AIDS nebo u chemoterapie nádorových onemocnění. Stejný preparát (Marinol cps., syntetický dronabinol) je klinicky zkoušen i u Alzheimerovy choroby, kde mimo jiné příznivě působí na afektivitu nemocných. Perspektivní se jeví užití kanabinoidů (zejména syntetických) i u dalších potíží a chorob - např. v neurologii (roztroušená skleróza, migréna, Parkinsonova choroba, epilepsie), ve vnitřním lékařství (THC je účinné a rychle nastupující bronchodilatans), v očním lékařství (terapie glaukomu, THC snižuje nitrooční tlak), u chronické bolesti a afektivních chorob, u deprese, ale třeba i u alkoholového abstinenčního syndromu, jako hypnotika, imunomodulancia atp.(1,2).

Rozšíření, účinky, rizika
Konopí se dá úspěšně pěstovat i v podmínkách klimatu ČR. Marihuana podle oblasti původu dosahuje obsahu 2-8 % účinných látek (v zahraničí i 6-14 % i více). Všeobecně pak stále více nabývá na významu pěstování při umělém osvětlení ("indoor"), kdy při užití šlechtěných odrůd lze dosáhnout obsahu účinných látek i přes 20 %. Obsah účinných látek v hašiši (pryskyřice) může být až kolem 40 %. Pozn.: Pokud jsou v 500 mg drogy asi 2 % aktivních látek, asi 50 % se jich při užití absorbuje, a tedy výsledně aplikovaná dávka je asi 2,5 mg THC. Počet uživatelů konopí v ČR lze jen hrubě odhadovat na 250-350 tisíc, dosud totiž nebyl proveden žádný kvalitní prevalenční odhad. Centrum pro výzkum veřejného mínění (AV ČR) uvádí, že v ČR má nyní asi 10-14 % dospělých alespoň jednu životní zkušenost s užitím konopných látek a u středoškoláků (podle regionu) je to 35-50 %, přičemž v roce 1994 to bylo u středoškoláků v obdobné studii jen 15-20 %(3). Jako u všech psychotropních látek, i pro konopí jsou typické velké interindividuální rozdíly v účincích a vliv řady okolností na efekt - nastavení a očekávání jedince, vnější prostředí atd., navíc i koncentrace účinných látek v samotné droze je nejistá. Účinek při vykouření drogy nastupuje v závislosti na obsahu během několika desítek sekund až minut. Při perorálním užití je nástup efektu pomalejší, ale trvá delší dobu. Celková doba účinku po vykouření je asi 3-6 h (perorálně je to výrazně déle). Typickým efektem konopí je výrazné sucho v ústech, jemný pocit chladu a hlad, dále deformace ve vnímání času - čas se "vleče", krátký okamžik se zdá jako celé hodiny. Objevují se i zkreslení ve vnímání prostoru, sluchové, hmatové a nejčastěji zrakové iluze. Dostavuje se lehká euforie a příjemná nálada. Celkový kanabisem navozený stav vede k rozjímání a probírání vlastních myšlenek a pocitů. Agresivní reakce, stejně jako deprese či úzkost ("bad trip"), jsou popisovány zřídka a nejspíš souvisí s určitou dispozicí jedince. Někdy dochází k nauzee a zvracení, patrné je překrvení spojivek ("králičí oči"). Vylučování THC z organismu trvá velmi dlouho, biologický poločas je 30 h; THC, resp. metabolity, jsou v moči detekovatelné 2-8 dní (u chronického užívání 14-42 dní)(1,2). Dosud nebyl popsán případ předávkování kanabisem s následkem smrti. Konopné drogy vyvolávají závislost psychického charakteru, dostavuje se u 8-10 % dlouhodobých uživatelů (u kouření tabáku se někdy uvádí až 30 %). Nebyla zaznamenána tolerance k opakovaným účinkům drogy ani fyzické odvykací příznaky při vysazení. Jen ve výjimečných případech je uváděn nepříjemný odvykací stav (psychomotorický neklid, podrážděnost, úzkost, bolesti hlavy, depresivní nálady), ten však bývá připisován obecným sklonům k somatizaci psychických obtíží těchto uživatelů. Osobnostní rysy se podílí i na případném excesivním způsobu užívání kanabis(1). Role kanabinoidů (kouření marihuany) jako "vstupní" nebo "iniciační drogy" odpovědné za přechod uživatele k tvrdým drogám bývá zkreslována. Největší riziko v tomto směru představují pití alkoholu a kouření tabáku v dětství a adolescenci, případně užívání těkavých látek a u některých jedinců i předepisovaná psychofarmaka(1). Při velmi častém, nadměrném a dlouhodobém užívání kanabisu (i při akutní intoxikaci) se dostavují mírné poruchy kognitivních funkcí (zhoršení krátkodobé paměti) a schopnosti soustředění. THC představuje jednoznačně zvýšené riziko pro řízení motorových vozidel a ob-sluhování nebezpečných strojů, ale toto riziko by nemělo být vyšší než u alkoholu a jiných drog(1). Podobně jako u halucinogenů (viz dále; ostatně kanabis bývá přiřazován ke skupině halucinogenních látek) při pravidelném užívání konopí se mohou dostavit "flashbacky" (znovuprožití předcházejícího účinku drogy). Při užití drogy "ve špatném naladění" (stres, deprese atp.) může dojít k rozvoji paranoidního stavu (pocit že je uživatel sledován). U predisponovaných jedinců (viz dále kapitolu Halucinogeny) (nebo při velmi vysoké dávce či při dlouhodobém užívání) může dojít k rozvoji hlubokých depresivních stavů a stavů úzkosti, vystupňovaných až k panice, kdy hrozí sebepoškození nebo naopak agrese vůči okolí; stejně tak zde může dojít ke stavům zmatenosti a někdy až k psychotickým projevům desorientace, poruchy myšlení, emocí atp., autoagrese či agrese k okolí. Pokud takové stavy přetrvávají déle, je nutné posouzení psychiatrem; většinou se zde jedná o provokaci latentního duševního onemocnění, kde konopí sehraje roli spouštěcího mechanismu (u psychózy i deprese). K tomu může dojít i po jednorázovém prvním užití konopí a jedná se pravděpodobně o nejrizikovější skutečnost spojenou s užíváním konopných látek (toto riziko nelze předvídat).

Odborná intervence
Uživatelé konopí obvykle sami odbornou pomoc - situace je obdobná jako u halucinogenů. Nejzávažnější jsou případy uživatelů, u nichž se v souvislosti s intoxikací vyskytly závažné psychické komplikace a jsou následně indikováni k psychiatrické léčbě. V tomto případě nelze díky vysokému riziku výskytu komplikací brát ani krátkodobé experimenty s konopnými látkami na lehkou váhu(1).

Psychedelika - halucinogeny

Halucinogenní drogy jsou látky schopné způsobit kvalitativní poruchy vědomí a změnit kvalitu subjektivního vnímání Jejich účinky přitahovaly lidstvo od nepaměti, zvláštní tajemné a nevyzpytatelné efekty na psychiku člověka dodávají těmto látkám až mystické vlastnosti. Tradičně byly halucinogeny využívány v rituálních a náboženských obřadech, dnes jsou pro příležitostné uživatele buď prostředky ke komorním "výletům" za hranice reality ("trip") nebo obzvláštňují prožitky při novodobém "rituálním" vyžití během tanečních akcí. Halucinogeny lze rozdělit podle různých kritérií, např. na A) přírodní drogy - rostlinného původu a z hub (např. durman; mezkalin obsažený v kaktusu Peyotl; psilocybin obsažený v houbách lysohlávkách atp.) a původu živočišného (např. bufotenin obsažený v kožních sekretech určitých ropuch) a B) semisyntetické a syntetické halucinogeny (např. LSD - dietylamid kyseliny lysergové, obsažený v námelu; deriváty tryptaminu; deriváty amfetaminu - tedy fenyletylaminu atp.) (deriváty amfetaminu - viz předcházející část článku). Dále lze halucinogeny rozlišit třeba do skupin látek s podobnou chemickou strukturou a mechanismem účinku - např. substituované indolalkylaminy (LSD), substituované tryptaminy (psilocybin; DMT - dimetyltryptamin obsažený např. v rostlinách Mimosa hostilis, Ayahuasca; syntetické deriváty 5-MeODIPT (N,N-diisopropyl-5-metoxy5-MeO-AMT (alfa-metyl-5-metoxy-tryptamin) atp.), substituované fenylalkylaminy (mezkalin; syntetické amfetaminy PMA) atd. Od těchto halucinogenů lze látky s intenzívním centrálním anticholinergním působením (dříve " kam patří např. atropin, skopolamin, benactyzin, antiparkinsonikum trihexyfenidyl Je možno uvést např. i některá celková "disociativní" anestetika - ketamin, PCP (fenylcyklidin) a jeho analoga(4, 5). Pozn.: Název halucinogenní drogy zavedli v roce 1954 Osmond, Smythies a Hoff. Ve starší literatuře jsou uváděny termíny jako např. delirogeny, psychodysleptika, fantastika, psychedelika atp. S mnoha výše uvedenými halucinogenními drogami se lze setkat mezi příznivci elektronické hudby, někdy i přímo na tanečních akcích (může jít třeba jen o příměsi "extáze" apod.). Nejčastěji jsou stále užívány LSD a houby, dále deriváty amfetaminu a ketamin. Halucinogenní drogy patří mezi nejprozkoumanější oblast drog a na výzkumu těchto látek se výrazně podílela i česká věda. Zejména 50. a 60. léta. 20. století byla obdobím intenzívního výzkumu psychedelických látek, které přineslo řadu důležitých a zajímavých objevů. Ty se už tehdy často stávaly vděčným a vyhledávaným mediálním tématem a lákadlem pro odbornou i laickou veřejnost, což bezesporu bohužel také přispělo k masovému rozšíření užívání halucinogenů mezi mládeží v průběhu 60. let. To byl zase naopak jeden z faktorů, které vedly k zastavení a zákazu farmaceutického výzkumu těchto látek. ČR patřila ke světové špičce výzkumu halucinogenů (včetně klinických výzkumů) a výzkumné práce Stanislava Grofa, Milana Hausnera, Jiřího Roubíčka a dalších odborníků patřily k nejlepším v oboru. (Výzkum byl zaměřen zejména na LSD a psilocybin.)(4)

LSD

Historie, charakteristika
Substance LSD-25 (dietylamid kyseliny lysergové) (25. látka syntetizovaná v sérii experimentů) a její účinky na psychiku člověka byly objeveny v roce 1938 chemikem Albertem Hoffmanem(6), který se také mimo jiné podílel na syntéze psilocybinu. LSD je syntetizována z alkaloidů obsažených v námelu. V 50. letech byla vyráběna firmou Sandoz pro léčebné účely v psychiatrii (přípravek Delysid). V 60. letech se rozmohlo zneužívání LSD a výroba byla zastavena (naše Spofa produkovala LSD ještě 8 let poté). S LSD (stejně jako třeba s psilocybinem) se experimentovalo kromě jiného v rámci psychoterapie k usnadnění a urychlení terapeutického procesu u těžších neuróz, poruch osobnosti, závislosti (např. na alkoholu), u psychóz a v psychoterapii umírajících. Pozn.: Stanislav Grof pak v návaznosti na práci s LSD rozvinul metodu holotropního dýchání. Počátkem 70. let bylo používání LSD zakázáno. Teprve od roku 1997, kdy došlo na jedné z mezinárodních konferencí (Švýcarsko) k revizi hodnocení výzkumů prováděných v 50. a 60. letech, prodělává "psychedelická" psychoterapie ve světě určitou renesanci(4). LSD ("trip", "kyselina", "papír", "Sugar", Ticket" atp.) se na našem černém trhu objevuje téměř výhradně ve formě tzv. "tripů" či krystalů. Bývá syntetizována z přípravků obsahujících ergotamin (např. léky proti migréně) nebo přímo z námele. "Tripy" jsou papírové čtverečky (5x 5 mm) napuštěné LSD, často s potiskem zobrazujícím různé symboly (Sluníčko, Spirála, Superman atp.). Krystalická forma LSD jsou většinou modré nebo zelené krystalky, resp. malé granulky. Oboje formy se užívají perorálně (sublingválně), postupným rozpouštěním v ústech pod jazykem. Krystaly se výjimečně aplikují také intravenózně. Vzhledem k velkému množství různých ilegálních výrobců a různé úrovni technologického zpracování se kvalita i obsah účinné látky v "přípravcích" na trhu velmi liší. Vedle LSD v nich lze zaznamenat i značný podíl různých dalších příměsí a nečistot. Někdy dochází k záměrnému přimísení jiných drog, zejména stimulancií (především "extáze"). V těchto případech lze pak očekávat i smíšený účinek po požití drogy.

Farmakokinetika, mechanismus účinku
LSD je velmi účinná látka, perorální užití dávky 20-50 mikrogramů LSD je již subjektivně vnímatelné (někdy je uváděno dokonce 10-15 mikrogramů), dávka kolem 100 mikrogramů je již obvykle dostačující pro vyvolání významného halucinatorního efektu u člověka. Teprve dávkování asi 100krát vyšší by mohlo být již smrtelné (LD50 u člověka byla stanovena na 14 000 mikrogramů; LD50 znamená dávku, která u 50 % jedinců po užití vede ke smrti)(5). Vzhledem k vysoké účinnosti LSD se však na černém trhu používá v koncentracích tak nízkých, že smrtelné předávkování pouhou LSD je velmi nepravděpodobné. Obvyklá užívaná dávka LSD se v současné době pohybuje řádově v desítkách mikrogramů (50-80 mikrogramů; "trip" obsahuje maximálně 100 mikrogramů). (V 60. a 70. letech býval obsah účinné látky mnohem vyšší, asi 150-300 mikrogramů.) Sympatomimetické účinky lze zaznamenat již během několika minut po požití LSD (včetně mydriázy). Účinky na psychiku pak nastupují během asi 30-90 minut, maximální účinek se objeví během 2.-4. hodiny a postupně klesá. Za 6-12 hodin (v závislosti na dávce) pak dojde k vymizení efektu. LSD je po požití distribuována do celého těla, pouze malá část (1 %) podané dávky je detekována v mozku, nejvyšší koncentrace jsou v játrech, kde LSD podléhá masivní metabolizaci (efekt prvního průchodu játry) a vyloučení z těla. Biologický poločas je krátký - mezi 2-3 hodinami. LSD má afinitu k receptorům pro serotonin, noradrenalin, dopamin, acetylcholin (ACH), histamin a další. Pro účinky LSD na psychiku je zásadní ovlivnění centrálního 5-HT systému, kde působí jako agonista i antagonista 5-HT postsynaptických receptorů; mechanismus halucinatorního efektu není však dosud přesně znám(5). Pozn.: Serotonergní systém jako "pufrovací mozkový systém" složitě propojuje celou plejádu mozkových struktur a má spojení s dalšími neuromediátorovými systémy. Teorií halucinatorního účinku LSD je celá řada a jsou často i protichůdné. Stručně lze shrnout, že došlo k odklonu od původní hypotézy, že halucinatorní účinek LSD je způsoben potlačením aktivity 5-HT neuronů v nucleus raphe, a převládá představa, že hlavní úlohu v halucinatorním mechanismu hrají postsynaptické 5-HT receptory, na které LSD působí jako agonista i antagonista (hovoří se o 5-HT2A, 5-HT2C, někdy i 5-HT1 receptorech atp.)(5).

Pozorované a systémové účinky
U všech halucinogenních látek jsou vyvolané účinky charakteristické velkou individuální variabilitou a mění se také v závislosti na dávce i okolí ("settingu"). Zkušení uživatelé LSD popisují vizuální a sluchové iluze a synestézie, tedy směsi pocitů jako "vidění" vůní a "slyšení" barev atp., již po nízkých dávkách. Zintenzívňuje se hmat a mění se vnímání času. Myšlení je vizualizováno, při zavřených očích se objevují složité vzory, urychluje se běh myšlenek, které jsou volně asociovány bez logických sekvencí, člověku náhle vyvstávají iracionální závěry, které se mu zdají cennější než ty dosažené běžnými myšlenkovými procesy. Typický je výraznější sklon k ornamentalizaci, zvýšená citlivost k prostorovému vnímání (perspektiva se zplošťuje a prohlubuje) a vnímání barev. Objevuje se mírná euforie a dobrá nálada. Takový průběh je žádoucí, je považován za "dobrý trip". Nízké dávky stimulují dýchání (vysoké ho tlumí), objevuje se mydriáza, mírná tachykardie, hypertenze. Předcházející osobní zkušenost s "dobrým tripem" nezaručuje, že tomu tak bude i příště. Negativní pocity vyvolané LSD, tedy "bad trip" (nebo "špatný trip") (který vyvolávají především vyšší dávky) sestávají z akutních prožitků úzkosti a strachu, halucinatorního stavu, který osoba není schopna vůlí ovlivnit, paranoie, deprese, pocitu zmatenosti a fragmentace. Vysoké dávky mohou způsobit vedle halucinací výraznější poruchy myšlení, zvýšenou vztahovačnost až paranoiditu, poruchy paměti, úsudku pozornosti. Někdy se vyskytuje depersonalizace (odosobnění) a derealizace. Depersonalizace může být prožívána jako pocit ztráty citlivosti těla až pocit ztráty končetiny, ale třeba i ztráty emocí (vřelosti a empatie i nenávisti). Derealizační pocity mohou vyústit až v situaci, kdy intoxikovaný jakoby sám sebe vnímá a neúčastně pozoruje jako divák. Známé jsou také chronické nežádoucí účinky užívání LSD - včetně "flashbacků" (znovuprožití předcházejícího účinku drogy), psychózy, deprese, změny osobnosti - viz dále. Relativně vysoké dávky LSD vyvolají silné sympatomimetické účinky (výrazná tachykardie, hypertenze, mydriáza, piloerekce, hypertermie, pocení, mrazení, zvýšená glykémie, někdy bolesti hlavy, nauzea, zvracení). Příčinou vyhledání lékařské pomoci při intoxikaci však bývají obecně stavy silné úzkosti a paniky, ne tyto somatické efekty(4, 5).

Rizika, kombinace
Průběh intoxikace vyvolané užitím LSD (stejně jako jinými halucinogeny) je velmi těžko předvídatelný nejen kvůli již zmíněným mnoha rozdílným faktorům individuálním (rozdílná citlivost jedince, aktuální rozpoložení atp.) i místním faktorům "settingu" (kde, s kým, jak, proč, za jakých okolností, zda při hudbě atd., je droga užívána). Dalším faktorem je čistota užité drogy - nejistota co do koncentrace např. u "tripů" a výskytu dalších příměsí. Kombinace s dalšími látkami riziko komplikací většinou zvyšují. LSD nevyvolává závislost a riziko smrtelného předávkování je velmi nízké, ale u vysokých dávek může dojít k poškození jater. Vzhledem k sympatomimetickým účinkům LSD hrozí kardiovaskulární komplikace u lidí s vrozeným srdečním onemocněním. Psychologická (psychiatrická) rizika užití LSD jsou značná už vzhledem k nepředvídatelnému typu účinku (příčiny viz výše), který může navodit "neočekávaný efekt" a vést k "bad tripu" s nejrůznějšími následky, až třeba k rozvoji paranoidního stavu. U predisponovaných osob (osob s vytvořenou či vrozenou dispozicí) může dojít k rozvoji intenzívních hlubokých stavů deprese, úzkosti a napětí, které se mohou vystupňovat až do panického stavu, kdy hrozí agrese vůči okolí či sebepoškození. U disponovaných osob (nebo u velmi vysokých dávek či při dlouhodobém užívání) může dojít ke zmatenosti až výjimečně k vyvolání psychotického stavu s dezorientací, poruchami myšlení, emocí, agresí či autoagresí apod. Pokud tyto stavy přetrvávají delší dobu po užití látky, je nutné vyhledat psychiatra. Nejčastěji se zde jedná o provokaci latentního duševního onemocnění, kde halucinogen hrál roli spouštěcího mechanismu (u psychózy i u deprese pokračující po odeznění intoxikace). Toto riziko platí u disponovaných osob i při jednorázovém prvním užití drogy a patří pravděpodobně k nejvýraznějším nebezpečím užívání LSD. Neexistuje totiž možnost předvídat, u koho nastane a u koho ne. Jinak (kromě onemocnění) se většina popsaných duševních stavů upraví s odeznívající intoxikací. (Ačkoliv část výzkumných prací dokazuje mutagenitu LSD, zejména v prvním trimestru, její celkový potenciál je velmi nízký)(4,5). K účinkům LSD se velmi rychle vyvíjí tolerance (během několika málo následujících denních dávek), ta však během 3-4 dní abstinence (která nevede k žádným symptomům z vysazení) mizí. Existuje zkřížená tolerance mezi LSD a dalšími halucinogeny (např. psilocybinem, mezkalinem, DOM, DMT atp.) což podporuje představu podobného mechanismu účinku těchto látek. Látky jako marihuana, ketamin, PCP sice jsou přiřazovány mezi halucinogeny, ale do skupiny látek podobných LSD nepatří, protože pro ně zkřížená tolerance s LSD neplatí(5).

Laické a odborné intervence
V adiktologické praxi se s uživateli halucinogenních látek běžně nesetkáme. Snad kromě klientů, kteří vyhledali odbornou pomoc na nátlak okolí (rodiny, školy atp.) nebo může přijít nezkušený experimentátor sám, vystrašený neočekávaným účinkem drogy. V těchto případech většinou stačí poradenská intervence. Závažné jsou pak případy, kdy se u uživatele v souvislosti s intoxikací objeví výrazné déletrvající psychické komplikace (viz výše), ať už v souvislosti s předchozí psychiatrickou léčbou či bez ní. Zde je pak nutná psychiatrická léčba. Pozn.: Vzhledem k výše uvedenému je v laické rovině možno snad jen doporučit, aby v případě, že se nepodaří uživatele od experimentu s LSD odradit, i přes poučení o rizicích, se experiment odehrál v přítomnosti minimálně jedné, nejlépe známé a spolehlivé osoby, která nebude v té době užívat žádné drogy a bude schopna vhodně reagovat na vývoj situace (včetně přivolání pomoci v případě potřeby), ve známém prostředí a při minimálním dávkování (což je většinou nejisté).

Psilocybin

Psilocybin je velmi aktivní látkou obsaženou v houbách rodu lysohlávek, které se běžně vyskytují i na území ČR. Je to historicky velmi stará droga a patří u nás k nejrozšířenějším přírodním halucinogenním látkám (podle regionu s ní má zkušenosti 5-9 % středoškoláků v ČR; viz také předcházející část článku). Pozn.: Je doloženo, že se lysohlávky užívaly rituálně např. v kultuře Aztéků v Mexiku 1500 n. l.; k velké vlně zneužívání pak došlo např. v 60. letech v USA. Test na přítomnost psilocybinu - poškozená část houby do 2 h zmodrozelená. Na černém trhu se objevují sušené části hub, většinou klobouků; pro potlačení nepříjemné chuti bývají klobouky namáčeny do medu. Cena lysohlávek na trhu je velmi kolísavá, často jde spíše o darování či výměnu; houba je u nás snadno dostupná, jednoduše se sbírá i suší. Jedná se spíše o příležitostnou (sezónní) doplňkovou drogu, jinak je její užívání vázáno na specifické subkulturní skupiny. Mechanismus účinku je velmi podobný LSD, také účinky i rizika jsou podobné s tím, že rizika užití u psilocybinu jsou vyšší - vysoké dávky (nebo dlouhodobé užívání) mohou způsobit vážné a nevratné poškození jater a ledvin (u muchomůrek je toto riziko ještě mnohonásobně vyšší)(4). V ČR se vyskytuje značné množství dalších přírodních halucinogenů, ale jejich rozšířenost je relativně malá. Kromě horší dostupnosti je příčinou mnohem vyšší nebezpečnost a rizika spojená s užitím vyšších dávek. Patří sem např. bufotenin (ropuší jed), muskarin (obsažený v muchomůrce červené), stále častěji se objevují otravy (mohou být i smrtelné) rostlinami z čeledi lilkovitých - durman (Datura stramonium) nebo rulík zlomocný (Atropa belladona). Vzhledem k malé možnosti regulovat dávkování přírodních drog mohou experimenty vést až k vážným otravám i ke smrti.

Ketamin

Ketamin ("ket", "vitamín K", "K") se dodnes používá ve veterinární i humánní lékařské praxi jako anestetikum a analgetikum. Byl syntetizován v roce 1962 a patentován v roce 1963 v Belgii. Navozuje tzv. disociativní anestézii (blokuje senzorické vstupy do vyšších center CNS, navozuje pocit oddělení mysli a vnímání od těla). Je nekompetitivním antagonistou na NMDA receptorech a zvyšuje aktivitu striatálních DA neuronů. Pozn.: Ketamin se váže na PCP vazebná místa NMDA receptoru a působí jako nekompetitivní NMDA antagonista, resp. antagonizuje efekt glutamátu, aspartátu a glycinu. NMDA receptory se vyskytují na senzorických nervových vstupech na míšní, talamické, striatální a korové úrovni CNS. Ketamin tedy bude blokovat emocionální odpověď k příslušným smyslovým stimulům a ovlivňovat procesy učení a paměti(7). I když je ketamin považován za bezpečné anestetikum, jeho užití u lidí omezují nepříjemné projevy během probuzení (halucinace, zmatenost atp). Veterinární užívání je rozšířené. Na ilegálním trhu se ketamin vyskytuje ve formě tablet a kapslí prodávaných jako "extáze" (většinou bývá v kombinaci s jinými drogami) nebo ve formě krystalické látky nebo tekutiny. Účinek ketaminu je velmi závislý na dávce. Vysoké dávky mají anestetický účinek, nižší dávky vyvolávají stavy "mimotělních prožitků" a halucinace. Aplikace je možná nosem (šňupání či inhalace), orálně, injekčně (i. m., případně i. v.). Orálně je biologická dostupnost ketaminu nízká (17 %); při aplikaci nosem 50 %; metabolit norketamin má asi třetinovou účinnost. Nejčastější dávkování se pohybuje v rozmezí 50-300 mg, v závislosti na způsobu aplikace (75-125 mg i. m. nebo s. c.; 60-250 mg intranazálně; 50100 mg i. v.; 200-300 mg orálně). Účinky ketaminu při rekreačním užívání bývají docela často vnímány spíše jako nepříjemné, klinický obraz připomíná schizofrenické onemocnění, objevují se zmatenost, halucinace, strach. Jsou narušeny kognitivní procesy, včetně pozornosti, pracovní a sémantické paměti, okolí se jakoby fragmentuje, mizí chuti a vůně, někdy se míchají časové souvislosti a objevují se i zážitky smrti. Jedním z dominantních zážitků je ztráta citlivosti (hmatu), ruce jsou jakoby plechové. Objevuje se ztráta sebekontroly a riziko sebezranění, ketamin navozuje závislost psychického charakteru. Při intoxikaci ketaminem (na rozdíl od jiných anestetik) stoupá krevní tlak a zrychluje se srdeční činnost, často se objevuje nevolnost, zvracení, poruchy motoriky, omezený slovní projev, někdy rabdomyolýza. Riziko užití ketaminu pro uživatele významně zvyšují psychiatrické poruchy, historie závislosti a kardiovaskulární patologie a dále nebezpečné kombinace s látkami tlumícími CNS a dechové centrum nebo sympatomimetickými látkami (7). Ketamin patří chemicky do stejné skupiny látek jako PCP (fenylcyklidin, "andělský prach", "Angel Dust"). PCP (phenylcyclidine phosphate) byl jako disociativní anestetikum z klinické praxe již stažen, dá se ale snadno vyrobit a od 70. let se užívá jako nepovolená droga s budivými, bolest tlumícími a halucinogenními účinky. Vedle aplikačních cest obdobných jako u ketaminu se PCP nejčastěji kouří, obvyklá dávka je 5-15 mg. Po počáteční euforii, pocitu tepla, vznášení se a klidného odloučení, se mohou vyskytnout halucinace sluchové i zrakové, změněné vnímání těla, prostoru, času, rozpad myšlení; účinky trvají 4-6 h, ale některé i několik dní. Mechanismus účinku je obdobný jako u ketaminu, rizika a nežádoucí účinky jsou u PCP mnohem silnější a výraznější. Pozn.: DXM (DeXtraMetorfan) je složkou některých léků proti kašli. V nižších dávkách užívaných v léčbě (10-50 mg) nemá žádný psychoaktivní účinek, ve vyšších dávkách má účinky podobné ketaminu, i když vyjádřené v mnohem menší míře. Smrtelná dávka se pohybuje mezi 50-500 mg/kg. Nebezpečí DXM spočívá především v kombinaci s jinými drogami a látkami. V kombinaci s chlorfenaminem (který se vyskytuje i v některých lécích na nachlazení) dochází ke křečím, ztrátě vědomí, krvácení z kůže a sliznic a potenciálnímu ohrožení života. Kombinace s guaifenesinem (který bývá součástí léků na odkašlávání, léků snižujících úzkost či relaxujících svalstvo) vyvolává silné zvracení. Dalším rizikem bývá kombinace DXM s paracetamolem (např. Paralen, Panadol, Korylan atd.), který je ve vyšších dávkách velmi toxický pro játra. V Evropě se v tabletách "extáze" vyskytuje zřídka, nicméně v USA se s ním lze setkat poměrně často. Příčiny smrti po DXM nejsou zcela jasné vzhledem ke smrtelné dávce, která u zemřelých jedinců většinou nebyla dosažena; většina zemřelých užila zároveň i jiné drogy. (V Marquisově kvalitativním testu dává DXM opožděné šedivo-černé zabarvení.)

Stimulancia

Stimulancia jsou látky s výrazným budivým stimulačním účinkem na CNS. Typickými představiteli jsou amfetamin, metamfetamin (pervitin) a kokain, částečně sem patří i "extáze" (viz předcházející část článku). Mezi stimulancia se řadí samozřejmě i hojně a legálně užívaný kofein. Pozn.: Stimulační účinek má i lék Ritalin (metylfenidát), používaný v klinice pro léčbu hyperkinetického syndromu u dětí. Ritalin se objevuje někdy i u nás mezi drogami užívanými příznivci taneční elektronické hudby (viz předcházející část článku). Ritalin je také jedním z léků, které připadají v úvahu pro případnou substituční léčbu závislých na pervitinu. Kokain je tradičně zneužíván zejména v USA a Kanadě. Evropa kromě Velké Británie a Holandska jím není příliš zamořena, ale jeho výskyt se v posledních letech výrazně zvyšuje, a zájem o něj poměrně strmě stoupá i v ČR. V ČR se vyskytují převážně syntetické stimulační drogy odvozené od struktury amfetaminu; vedle "extáze", jednoznačně dominuje metamfetamin (pervitin). Ve světě bývá naopak rozšířenější přímo amfetamin, který se u nás vyskytuje častěji jen v některých oblastech (např. severní Morava) a dále v příměsích "extáze". Budivé aminy byly objeveny a připraveny k použití poměrně pozdě, až koncem 19. stol. Tato skupina látek má vedle amfetaminu, pervitinu a "extáze" (MDMA) stovky zástupců (viz předcházející část článku - syntetické amfetaminy(8)). Budivé aminy mají také bohatou historii, jako léky proti únavě, narkolepsii, nadměrné chuti k jídlu nebo jako látky dříve zneužívané armádou pro vyšší bojový výkon.

Metamfetamin (pervitin)

Charakteristika, farmakokinetika, mechanismus účinku Z nelegálních drog s vysokým potenciálem pro vznik závislosti je pervitin v ČR nejrozšířenější a nebo se dělí o první místo s heroinem (v Praze a některých regionech vede heroin). Je znám pod jmény "perník", "péčko", "piko", "peří", "speed", "peršing", atd.; do zahraničí proniká pervitin z českého trhu pod názvem "čeko". Pervitin, generickým názvem metamfetamin, je chemicky pravotočivý fenyletylaminopropan. Je účinnější než amfetamin. Jeho syntéza je relativně jednoduchá (vyrábí se z efedrinu nebo amfetaminu) a bývá tedy produktem domácích laboratoří; produkty případné nedokonalé syntézy (která by skončila ve fázi meziproduktu) jsou pro uživatele zatíženy mnohem vyššími riziky a toxicitou. Pervitin se aplikuje ústy, šňupáním nebo nitrožilně (bohužel v ČR zatím stále nejrozšířenější způsob), někdy i kouřením. Běžné dávkování je 50-250 mg denně (obvykle 100 mg; někdy ale i nad 1 g). (Nejnižší povolená terapeutická dávka je asi 3krát menší než 50 mg.) Účinek se dostavuje ihned (i. v.), do 5-10 min ("sniff") případně do 1 hodiny (p. o.) a přetrvává asi 8-24 h. Z těla se vylučuje močí (převážně nezměněný) po řadu dní; laboratorní průkaz v moči je možný po 2-14 dnech. Biologický poločas je 12-34 h. Jako jiná stimulancia, také pervitin v CNS zvyšuje koncentraci monoaminů (DA, NA a 5-HT) v interneuronálních synapsích. Po odeznění účinku dochází k depleci (nedostatku) mediátorů, což je příčinou nepříjemného stavu, tzv. "dojezdu"(5, 9).

Účinky akutní a chronické, stavy předávkování
Pervitin je psychostimulans - ovlivňuje motoriku i psychické funkce, užití vede k euforii, snižuje únavu, navozuje pocit síly a schopnosti, indukuje stereotypní chování, snižuje chuť k jídlu (anorexie). V těle uvolňuje zásoby energie, zvyšuje výkonnost organismu, urychluje psychomotorické tempo ("život se řítí nádhernou rychlostí"), způsobuje motorický neklid. Organismus pracuje s vypětím všech sil až do vyčerpání. Pervitin zvyšuje krevní tlak, tep a dechovou frekvenci, navozuje mydriázu. Zvyšuje pohotovost ke křečím. Pervitin zvyšuje pozornost a soustředěnost, zrychluje tok myšlenek, často na úkor kvality (zejména při opakovaném užití). Odstraňuje zábrany a zvyšuje empatii. Intoxikovaný nemá potřebu spánku. Pervitin může působit anxiogenně (vyvolat pocit strachu a úzkosti). Po odeznění účinku nastupuje fáze deprese, hluboké únavy a vyčerpání, celková skleslost ("dojezd")(5, 9). Předávkování se projevuje silným drážděním sympatiku, neklidem, hyperaktivitou, bolestmi hlavy, tachykardií a arytmiemi, hyperreflexií, u běžných otrav nastává hypertermie, někdy může dojít ke křečím a deliriu. Objeví se silná bolest na hrudi a následuje několikahodinové bezvědomí (1-2 h). Jako následek chronického užívání mohou vzniknout organické mozkové psychosyndromy spolu s demencí (asi u 10 % zemřelých byly nalezeny změny na mozku). Závislý pociťuje neklid, napětí, úzkost, podrážděnost, poruchy spánku, zmatenost, nevolnost, zvracení, sucho v ústech. Dlouhodobé užívání se projeví celkovou sešlostí z podvýživy (anorektický účinek), objeví se třes, bolesti u srdce a bolesti kloubů, zvýšení šlachových a okosticových reflexů, široké nereagující zorničky, hemoragie (krvácení) v plicích, játrech, slezině(9).

Rizika zdravotní a sociální, kombinace. Léčebná intervence
Užití pervitinu může způsobit psychické komplikace - halucinace, strach, neklid, vztahovačnost, sebevražedné tendence, podezíravost, chorobnou dráždivost, zmatenost. Zejména dlouhodobé užívání pervitinu, ale někdy i jednorázově podaná vysoká dávka, může vyvolat toxickou psychózu pod obrazem "paranoidně-halucinogenního syndromu - tzv. "stíha". Pervitin má silný potenciál vyvolání závislosti (i když slabší než kokain), rychle se rozvíjí tolerance až k psychotickým dávkám; uživatel si dlouhou dobu myslí, že má drogu pod kontrolou. Odvykací syndrom je pouze psychický a má několik fází v závislosti na délce abstinence. Fáze po vysazení pervitinu: Bezprostředně po vysazení se dostavuje únava a často několikahodinový spánek, přerušovaný krátkými epizodami bdění a "vlčím hladem" s příjmem velkého množství potravy, dostavuje se deprese, úzkost, pocity bezútěšnosti a sebevražedné myšlenky. V další fázi abstinence se obvykle dostavuje silná touha po droze a vzhledem ke zlepšení fyzické kondice dochází často k relapsům, deprese přetrvává (stav trvá dny až týdny). Další fáze je charakterizovaná mírnějšími obtížemi, deprese postupně odeznívá, touha po droze slábne, i když se někdy znovu dostavuje v neztenčené síle (stav obvykle trvá týdny až měsíce)(9). Kombinace pervitinu s jinými drogami nebo léky zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků, např. užití s inhibitory monoaminooxidázy (IMAO; např. některá antidepresiva) může být život ohrožující. Další rizika vyplývají z nitrožilního užívání pervitinu, tedy nejinvazívnějšího a nejrizikovějšího způsobu aplikace drog, od mechanického poškození cévního systému k orgánovým postižením, místní i celkové infekci, včetně rizika známých krví přenosných infekčních chorob - hepatitidy, AIDS atp. (více viz (10)) U pervitinistů se často vyskytuje samoléčba toxických psychóz heroinem, což vede k závislosti na heroinu se všemi jejími důsledky. Sociální následky (sociální desintegrace, kriminalita, prostituce) mohou být u rozvinuté závislosti na pervitinu obdobně závažné jako u heroinistů. Léčebné intervence u závislých na pervitinu zahrnují škálu poradenských přístupů, ambulantní i ústavní léčbu, rezidenční léčbu v terapeutických komunitách. Jde o postupy směřující k abstinenci. Možnost substituční léčby prakticky neexistuje (dosavadní pokusy se substitucí buprenorfinem nebo stimulanty nemají přesvědčivé výsledky). Farmakologická podpůrná léčba během odvykání většinou není nutná, někdy je dokonce nevhodná; při silné depresivní atace lze použít antidepresiva ze skupiny SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Časná stadia předávkování pervitinem lze korigovat podáním benzodiazepinů nebo beta-blokátorů. Podání antikonvulzív a řízené dýchání jsou nutné při progresi intoxikace(9). Amfetamin má obdobné účinky jako metamfetamin, avšak o něco slabší. Amfetamin, jako první z budivých aminů, byl syntetizován v roce 1887. Jeho působení bylo prozkoumáno a prokázáno až počátkem 20. století a ještě v r. 1939 byl považován návyk za vyloučený. Za necelý rok však již bylo popisováno zneužívání amfetaminu v USA. Pozn.: Amfetamin byl u nás dříve distribuován pod názvem Psychoton, ale v současné době už tomu tak není. Terapeuticky se užívá 5 mg p. o.; zneužívané dávky se pohybují mezi 30 mg až 1 g i. v. Amfetamin bývá obsažen i v tabletách "extáze"(5, 9).

Kokain

Kokain je tropanový alkaloid jihoamerického keře Erythroxilon koka; výchozí látkou pro syntézu je arginin. Kokain byl izolován roku 1859, v medicíně byl a je užíván jako lokální anestetikum. V roce 1878 začal Bentley kokain používat v léčbě morfinistů, což bohužel přispělo k rozšíření kokainismu. Tradiční způsob aplikace je žvýkání kokových listů (známé např. z Jižní Ameriky, u nás se nevyskytuje). Nejčastěji je kokain užíván šňupáním substance (hydrochlorid), méně často injekčně. Dávkování je individuální od 20-30 g denně. "Crack" (forma volné báze kokainu) lze kouřit (jednorázová dávka je 10-120 mg). Biologická dostupnost při šňupání je 20-30 % (u "cracku" až 32 %)(5, 9). Mechanismus účinku je obdobný jako u ostatních stimulancií, rychlost nástupu účinku závisí na aplikaci, účinek ustupuje už po 30 minutách, poločas vylučování je 0,71,5 h (podle dávky); možnost detekce kokainu v moči je asi jen 3-6 h, metabolity pak do 3 dnů. Průběh intoxikace a rizika jsou zhruba obdobné jako u amfetaminových derivátů, ale jsou výraznější, intenzívnější, masivnější (viz výše). Teprve opakované užití navozuje příjemné pocity a euforii, halucinace, zvýšený výkon, hyperaktivitu, poruchy chování, vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud, anorexii atp. Kokain je ohromnou zátěží pro kardiovaskulární systém, stoupá riziko srdečních a mozkových příhod, šňupání poškozuje nosní sliznici (až nekrózy), akutní otrava vede ke křečím, hypertermii, slábne krevní oběh a dochází ke kolapsu a úmrtí pro ochrnutí dýchacího centra. Zvláště nebezpečné kombinace s kokainem viz Tab. Chronicky vyvolává kokain velmi silnou závislost psychického charakteru, objevují se stavy úzkosti, panické ataky, paranoidní psychotické epizody, deprese při "dojezdech", běžné jsou toxické psychózy atp.; u disponovaných osob mohou tyto stavy opět přetrvávat a jsou indikací pro psychiatrickou léčbu. Odvykací syndrom je obdobný jako u pervitinu, stejně jako lékařská pomoc (viz výše), u depresí se doporučují antidepresiva (SSRI), u psychóz neuroleptika, nosní sliznice se léčí olejem s vitamíny A a E(5, 9).

GHB

Gama-hydroxymáselná kyselina (gama-hydroxybutyrát, GHB, "tekutá extáze", "tekuté E", "GBH", "fantazie" apod.) byla syntetizována 1960 (Laborit), později bylo objeveno, že se přirozeně nachází v mozku a jiných tkáních savců. V současné době je GHB dosud registrován jako lék ve 4 evropských státech (jako anestetikum a ke snižování žádostivosti po alkoholu při léčení alkoholismu). GHB se rozšířil po Evropě, USA i Austrálii jako nelegální droga (jeho syntéza je poměrně snadná i v domácích laboratořích). Při tanečních akcích se vyskytuje i jako prášek (kapsle nebo tablety), ale nejčastěji bývá prodáván jako tekutina v umělohmotných 3ml lahvičkách (asi 3 g GHB) a užíván k navození relaxace, slabé euforie a také spánku po "párty" (většinou dávka 0,5 g navodí relaxaci a odstranění zábran, 1 g euforický účinek a 2-3 g hluboký spánek; GHB bývá levnou náhradou např. extáze či alkoholu). Pozn.: GHB snadno proniká do CNS a také vzniká in vivo metabolizací GABA (gama-aminomáselná kys.) a po podání GBL (gama-butyrolakton; reakce probíhá i in vitro) nebo 1,4-butandiolu. Obě tyto látky jsou užívány jako průmyslová rozpouštědla a bývají také často zneužívány jako GHB. Protože jsou legálně vyráběny ve velkých množstvích, jejich dostupnost bývá někdy snazší. GHB se rychle absorbuje i metabolizuje (plazmatický poločas je 20 min); účinek po orálním podání nastoupí za 15 min a může trvat až 7 h (v závislosti na dávce)(11). Mechanismus účinku GHB není úplně jednoznačný, snad se váže na GABA-B receptor a GHB-specifický receptor, blokuje uvolňování DA do synapse a zvyšuje tak koncentraci intraneuronálního DA. Pozn.: GHB prodlužuje pomalé delta spánkové vlny bez snížené spotřeby kyslíku (dechové centrum zůstává citlivé k oxidu uhličitému). Navozuje anestézii, ale výrazně neutlumí bolest. GHB bývá zneužíván pro různé účely, kromě výše uvedeného např. pro zvýšení sexuálního prožitku, pro zvýšené uvolňování růstového hormonu (růst svalové hmoty), pro relaxaci, euforigenní a antidepresivní efekt, proti stárnutí (antioxidans). (Je popisováno jeho zneužívání v souvislosti se znásilněními.) Toxicita GHB je závislá na dávce a může vyústit v kóma, nepravidelné záškuby a křeče, snížení tělesné teploty, hypotonii, nauzeu, zvracení, bradykardii, depresi dechu a apnoe. Vysoké a opakované dávkování může navodit znaky fyzického abstinenčního syndromu (nespavost, třes, úzkost, křeče). Kombinace s dalšími tlumivými i jinými psychoaktivními látkami může vést k velmi závažným až smrtelným komplikacím (viz Tab.). Úmrtí po samotném GHB dosud nebylo v populaci popsáno. V Evropě (19952000) je ale např. uvedeno 11 úmrtí v souvislosti s užitím GHB(5, 11). V ČR bývá užívání GHB (podle regionu) bohužel poměrně oblíbené, nejčastěji v nebezpečných kombinacích (s alkoholem).

Literatura

1. MIOVSKÝ, M. Konopné drogy. In KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha : Úřad vlády ČR, 2003, 174-179 s.
2. ŠULCOVÁ, A. Kanabis a kanabinoidy. Přednáška pro kurz Neurobiologie DZ, Praha, 3. LF UK, 2002.
3. MIOVSKÝ, M., URBÁNEK, T. Tabák, alkohol a nelegální drogy mezi středoškoláky. Čs Psychologie, 2002, 46, s. 165-177 s.
4. MIOVSKÝ, M. Halucinogenní drogy. In KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha : Úřad vlády ČR, 2003, s. 169-173.
5. FELDMAN, RS., MEYER, JS., QUENZER, LF., et al. Principles of Neuropsychopharmacology. Massachusetts (USA), Sinauer Associates Inc., 1997, pp. 549-590, 731-780.
6. HOFFMANN, A. LSD - mé nezvedené dítě. Praha : M. Háša-Profes, 1996.
7. Report on the risk assessment of ketamine in the framework of the joint action on new synthetic drugs. EMCDDA, Luxembourg (Belgie), Office for Official Publication of the European Communities, 2002.
8. SHULGIN, A. A Chemical Love Story. Berkeley, CA: Transform press, 1995.
9. MINAŘÍK, J. Stimulancia. In KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha : Úřad vlády ČR, 2003, s. 164-168.
10. MINAŘÍK, J., HOBSTOVÁ, J. Somatické komplikace a komorbidita 1 - místní a celkové infekce, orgánová postižení. In KALINA, K., et al. Drogy a drogové závislosti 1. Mezioborový přístup. Praha : Úřad vlády ČR, 2003, s. 223-228.
11. Report on the risk assessment of GHB in the framework of the joint action on new synthetic drugs. EMCDDA, Luxembourg (Belgie), Office for Official Publication of the European Communities, 2002.
e-mail: magda.sustkova@volny.cz

Autor - Univerzita Karlova v Praze, 3. LF, Ústav farmakologie


Rozhovor o tanečních drogách 31.01.2005

TV Praha | 30.1.2005 | 18:00 | pořad: Pražský deník

Martin POUVA, moderátor
V našem rozhovoru se budeme věnovat takzvaným tanečním drogám. Patří mezi ně například extáze. A právě touto problematikou se zabývá sdružení Sananim, jednou z forem pomoci jsou i on-line diskuse s lékaři. Podrobnosti už mají Adriana Krobová a její host Pavel Kubů.

Adriana KROBOVÁ, redaktorka
Co všechno můžeme zařadit mezi taneční drogy?

Pavel KUBŮ, lékař občanského sdružení Sananim
Mezi taneční drogy bývaly tradičně zařazovány především stimulační drogy amfetaminového typu, kokain a pak samozřejmě extáze. Ta je asi nejznámější taneční droga. Nicméně v průzkumech, které se zaměřují v poslední době na tu skupinu takzvaných rekreačních konzumentů drog, ukazují, že i nakonec v tom prostředí nočního života jsou nejčastěji zneužívanými drogami alkohol, nikotin, kofein a přidává se k nim z toho ilegálního spektra konopí a extáze.

Adriana KROBOVÁ, redaktorka
Existují nějaké průzkumy, které by prozradily, kolik lidí má zkušenost s nějakou drogou?

Pavel KUBŮ, lékař občanského sdružení Sananim
Tak podle odhadů Národního monitorovacího střediska má zkušenost s extází, v tuto chvíli v České republice, něco mezi čtyř sty až šesti sty tisíci lidí. U konopí se ty odhady pohybují kolem milionu.

Adriana KROBOVÁ, redaktorka
Mluvíme tedy o rekreačním užívání, co to znamená z pohledu lékaře?

Pavel KUBŮ, lékař občanského sdružení Sananim
Že jsou zde jiná rizika, než která se pojí potom se závislostí, eventuelně s problémovým užíváním, nicméně ta rizika právě třeba u těch syntetických drog, kdy je opět ta nejznámější z nich extáze, ale tím, že je vyráběna ilegálně, tak vlastně žádný konzument si není jist tím, co v té tabletě je, tudíž ta rizika jsou akutní spíše než chronická. Nicméně mohou být fatální, stejně jako třeba jednorázové předávkování heroinem, tak i některé syntetické drogy jsou schopny člověka usmrtit.

Adriana KROBOVÁ, redaktorka
Vy máte za sebou on-line diskusi, co zajímalo lidi nejvíc?

Pavel KUBŮ, lékař občanského sdružení Sananim
Tak v té on-line diskusi ty dotazy padaly v podstatě obdobné, jaké jsou zadávány do drogové poradny občanského sdružení Sananim. Asi tím nejčastějším okruhem je, zda ta moje určitá frekvence konzumace té které drogy mi škodí, případně jak moc mi škodí. Stále se opakují dotazy, kdy se lidé domnívají, že když drogu konzumují velmi ojediněle, tak vlastně nepodstupují žádná rizika, ale samozřejmě i tak oni podstupují celou řadu rizik, které s konzumací té drogy souvisí.



novější...   starší...


Zpět na úvodní stránku

Óčko brouzdej Kino Aero klub Roxy