DROGOVÁ PORADNA

Mladá fronta DNES | 30.4.2010 | rubrika: Zdraví | strana: 3 | autor: Lucie Frydecká

Sama bojovala se závislostí na alkoholu, teď už Renáta Schubertová dvacet let abstinuje. A pomáhá zejména ženám, pro které se alkohol stal kamarádem.

Ženské alkoholičky se dají rozdělit do několika typů. "V posledních letech přibylo závislých mladých holek, které jsou krásné, vzdělané a chtějí být úspěšné. Tak moc, že to přestanou zvládat," říká laická terapeutka.

* Kdybych si teď místo čaje dala pivo, řekla byste mi něco?

Ne, proč bych měla? Nejsem fanatik. Když máte pití pod kontrolou, je to vaše věc.

* Ale co ženy, které si dají dvojku vína k obědu, večer jdou s kamarádkou na několik skleniček, další den vypijí s partnerem sedmičku. Nekoledují si o alkoholismus?

V tomto případě bych si půjčila teorii alkoholického kopce, kterou popsal Jarek Nohavica ve filmu Rok ďábla. Říkal, že pití alkoholu se podobá chůzi do kopce, kdy je všechno v pohodě. Jenže když se dosáhne vrcholu, následuje sestup - to už člověku zvyklému pít není pomoci. Bohužel nevíme, jak ten kopec máme vysoký, tedy jak dlouho můžeme bezstarostně pít dvojky vína na pracovních obědech.

* Co se rozumí výškou kopce, když zůstaneme u tohoto přirovnání?

Někdo má cestičku prošlapanou, může být typem osobnosti, která do závislosti snadno spadne. To o sobě předem nikdo neví. Takže znám případy, kdy se ty pracovní drinky a sedmičky po večerech naskládaly, kolečka do sebe zapadla a vznikla závislost. Jiná žena se však může chovat stejně a neohrozí ji to. Existuje také genetická predispozice, kterou v praxi jasně vidím. Kdo má nebo měl v rodině někoho prokazatelně závislého, měl by si dát pozor, alkoholismus jede po rodových liniích.

* Platí to i v linii otec - dcera, nebo je to vázáno na pohlaví?

Ne, pohlaví zde nehraje roli. Záleží ale také na prostředí, v němž člověk vyrůstá a žije. U nás v rodině například predispozice byly, jenže třeba u babičky neměly šanci se projevit - žila takovým způsobem života, že se tam alkohol nedostal.

* Ženy se více než dříve podobají mužům v posedávání po hospodách. Přibylo tedy "hospodských" alkoholiček?

Tady se ženy, zdá se, neemancipovaly. I když doma pijí problémově, ve společnosti dokážou celý večer vydržet u jedné skleničky. Nametou se předtím nebo potom, ale před lidmi mají ostych. Přibylo mladých alkoholiček, ty jsou ale z jiné skupiny.

* Jaké?

Jsou krásné, úspěšné, chytré, umějí jazyky amají dobré školy. Mohly by mít všechno. Je až nápadné, že právě ony si o sobě myslí, že jsou ošklivé, tlusté, nemožné. Pokud holka má z dětství nějaký mindrák, může ujet na tom, že nesplňuje top požadavky. Díky alkoholu se pak cítí sebevědomější, podporuje její výkon, má odvahu. Nebo se naopak díky němu uvolní.

* Mohou se takové holky "propít" až do léčebny?

Samozřejmě. Jejich křehkost a zbytek dětské poslušnosti je tady výhodou, protože je lze relativně snadno do léčby natlačit. Vybavuji si jednu mladou schopnou ambiciózní krásku, která pod maskou emancipované úspěšné top manažerky, za podpory stálé hladiny alkoholu v krvi, nadělala ve svém okolí takový masakr, že ji do léčebny odložil celý svět.

* A léčba pomohla?

Ano. Až v léčebně si její zraněná duše poprvé vydechla od pronásledování nezpracovanými traumaty z dětství, vlastních kopanců a útoků požadavků doby. Po dlouhé době se střízlivě nadechla a objevila v sobě touhu po svobodě. Měla konečně příležitost setkat se sama se sebou a najít si pro sebe uspokojující životní nasměrování. Objevila v sobě sílu ke změně. Po několika letech abstinence a seberealizace v úplně jiné profesi je z ní láskyplná manželka, půvabná nastávající maminka a spokojená ženská, se kterou je radost pobýt.

* Existují různé testy rizika pití alkoholu. Dá se říct, že existuje bod, kdy už jde o průšvih a člověk by s tím měl něco dělat?

Směrodatné není množství vypitého alkoholu, ani jak často se pije. Záleží na tom, jestli dotyčnému člověku užívání alkoholu dělá problémy - zdravotní, jako je například deprese nebo nespavost, nebo ve vztazích. Dříve než postižený člověk si to samozřejmě uvědomuje rodina. A ta někdy dlouho váhá. I když je odborníků poměrně hodně, lidé se bojí udělat ten velký krok a požádat o pomoc.

* S jakými slovy se na vás obrací?

Nedávno volala jedna paní, že si dělala test na mých webových stránkách a vyšlo jí, že asi má problémy s alkoholem. A opravdu měla. Ale to je spíš výjimka. Na rozjetou závislost ambulantní péče nestačí. Do léčebny ženy nastupují většinou s nožem na krku - až když jim hrozí odebrání dětí nebo rozvod. Závislost je tak silná, že brečící miminko v postýlce není argument.

* Pozitivní motivace nepomůže?

Motivovanou ženskou, která si do léčebny nažehlí župánek, sbalí kufřík a rozjásaně tam zazvoní, neznám. Dobrovolný vstup do léčby v podstatě neexistuje. To je možné u recidivy, když se dotyčný ještě úplně nerozpije. Poprvé jde člověk do léčebny proto, že venku už s ním nikdo nemluví. Až za bránou léčebny si řekne, že by s tím možná mohl něco udělat.

* Jaká je úspěšnost?

Těžko odhadnutelná. Zlatou medaili za abstinenci dostaneme až v márnici. Jedna klientka se rozpila po jedenácti letech. Loni jela na dovolenou a neustála, že všichni pijí, chtěla to mít jako oni. Napila se tam jen jednou. A pak propašovala domů nebezpečnou ideu, že nealko pivo nic neznamená.

* A ono znamená?

Je to stejná chuť, navíc obsahuje malé množství alkoholu. Abstinující organismus se chová jako vyschlá houba. Kapka alkoholu zařídí změnu v paměťové stopě i metabolismu. Touha se vyhrne na povrch a tělo žádá své. Tabu jsou proto například i rumové pralinky.

* Vy jste závislostí prošla - jste pro lidi bojující s alkoholem přijatelnější než klasický terapeut?

Nejlepší kombinací je psycholog a laický terapeut s vlastní zkušeností. Klienti mi nepověsí tolik bulíků na nos. Psycholožka se zeptá: Jak často pijete a kolik? Tři až čtyři piva denně. Okamžitě vím, že musím je třeba násobit pěti. Ještě nikdy mě klienti nepřekvapili. Nejcennější ale je, že vím, jak z toho ven.

FAKTA
Kdo je Renáta Schubertová
Osmačtyřicetiletá terapeutka je absolventkou střední zdravotnické školy, později vystudovala Pražskou psychoterapeutickou fakultu, prošla hlubinně dynamickým psychoterapeutickým výcvikem SUR a výcvikovým kurzem transakční analýzy. Deset let pracovala na ženském oddělení pro léčbu závislostí v Psychiatrické léčebně Bohnice, v současné době v Bohnicích pracuje jako terapeutka hagioterapeutických skupin (hagioterapie je druh psychoterapie, která využívá biblické příběhy). Ve své soukromé praxi poskytuje individuální i skupinovou psychoterapii, věnuje se problematice závislosti na alkoholu, drogách a automatech, pracuje s rodinami závislých. Sama si prošla závislostí na alkoholu, nyní již dvacet let úspěšně abstinuje. Kontakt na osobní www-stránky: www.renataschubert.cz
Alkoholismus
Nejnovější česká studie provedená Ladislavem Csémym z Psychiatrického centra Praha mapující neklinickou (tedy "normální") populaci dospěla k závěrům, že alkoholické nápoje rizikově pije téměř 30 procent českých mužů, další téměř 4 procenta mužů mají s alkoholem vážný problém vyžadující odbornou pomoc. U žen jde o 9,3 procenta rizikově a problémově pijících a 0,3 procenta žen s vážným problémem. Uvedená čísla podle odborníků souvisí s nízkým zdaněním alkoholu, kdy pivo je často levnější než běžné nealkoholické nápoje. Tomuto tvrzení dává za pravdu zjištění, že zhruba polovina stoprocentního alkoholu se v České republice vypije ve formě piva.

Zpravodajství ČTK | 27.4.2010 | 18:58 | rubrika: Zdravotnictví - Blízký východ | autor: sva

Liverpool (Británie) 27. dubna (ČTK) - Účastníci týdenní mezinárodní konference o AIDS v Liverpoolu dnes vyslechli příspěvek, z něhož vyplývá, že konzervativní Írán může posloužit jako příklad v boji proti šíření AIDS mezi narkomany. Íránu se prý podařilo zorganizovat substituční léčbu, při níž se využívá metadon, a také program, díky němuž osoby závislé na heroinu dostávají čisté injekční jehly. Informovala o tom agentura AP.

Jako tranzitní území pro opium z Afghánistánu má Írán velkou komunitu narkomanů závislých na heroinu. Praktikuje přísnou politiku proti závislým osobám a mnohé za drogové delikty trestá smrtí. Tamním lékařům se ale před deseti lety podařilo přesvědčit vládnoucí duchovní, že se Írán bude potýkat s epidemií AIDS, jestliže se země nepokusí pomoci narkomanům zbavit se závislosti.

Duchovní pak vydali náboženské edikty, které zaručují beztrestnost těm narkomanům, kteří vyhledají pomoc. S těmi se pak začalo nakládat jako s pacienty, a ne jako se zločinci.

První metadonové kliniky byly založeny ve věznicích, kde je užívání drog časté. Později bylo založeno mimo věznice dalších 200 těchto zařízení a vzniklo také 1000 soukromých klinik. Navíc mají narkomani ve věznicích možnost získat čisté jehly.

Metadon je opiát, ale nevyvolává stavy euforie jako heroin a potlačuje abstinenční příznaky. Nepodává se nitrožilně jehlou, do těla se dostává po vypití.

Na konferenci v Liverpoolu zaznělo, že metadon nebo čisté jehly nemají k dispozici věznění narkomani ani v tak vyspělých zemích jako Austrálie, Kanada nebo USA. "Írán je z určitého hlediska modelem pro celý svět. Nikdo by nepomyslel, že se tam budou věnovat službám pro závislé osoby," řekla odbornice na problematiku šíření HIV Susie McLeanová.

I když se tak zřejmě podařilo šíření HIV zpomalit, počet nakažených v Íránu roste. Podle odhadů tamního ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2008 v téměř sedmdesátimilionovém Íránu 70.000 až 100.000 nakažených. Ačkoli země dobře zvládá situaci v komunitě narkomanů, nedělá téměř nic pro další ohrožené skupiny - homosexuály a prostitutky. Homosexualita, nevěra a prostituce jsou v zemi ilegální, prezident Mahmúd Ahmadínežád tvrdí, že v Íránu homosexuálové nejsou.

Zpravodajství ČTK | 20.4.2010 | 19:46 | rubrika: Sociální problémy - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: hs

Praha 20. dubna (ČTK) - Pracovníci Sananimu, největší pražské organizace bojující proti zdravotním rizikům spojeným s užíváním drog, musí pracovat v autě zaparkovaném před sídlem společnosti, protože nesmí svou činnost provozovat v nově zakoupených prostorech na pražském Smíchově. Zákaz vydal stavební úřad Prahy 5 s odůvodněním, že Sananim přestavěl bývalé kancelářské prostory na kontaktní centrum pro drogově závislé bez stavebního povolení. Ředitelka Sananimu Martina Richterová Těmínová s tím nesouhlasí. Naopak se obává nárůstu infekčních onemocnění mezi narkomany v Praze.

"Zabránění činnosti kontaktního centra může přinést potíže. Pečujeme o velkou část (drogově závislé) klientely (v Praze). Velmi pravděpodobně se teď zvýší výskyt infekčních chorob," řekla dnes novinářům Richterová Těmínová. Mluvčí Prahy 5 Radovan Myslík dnes v tiskové zprávě zaslané ČTK připomněl, že městská část řeší rizika spojená s přestěhováním a zahájením provozu centra. Někteří odborníci i zástupci radnice Prahy 5 s jeho umístěním v dané lokalitě nesouhlasí. "Výběr vhodné lokality musí být řešen komplexně v rámci celého hlavního města," řekl již dříve starosta Prahy 5 Milan Jančík.

Jančík společně s předsedou bezpečnostního výboru Milanem Kudrysem se přímo na místě situací zabývali již počátkem dubna. "Na základě podnětů spoluvlastníků domu byla provedena kontrolní prohlídka dotčeného nebytového prostoru. Bylo zjištěno, že stavební úpravy, spočívající v dispozičních změnách, jsou prováděny bez povolení stavebního úřadu. Stavebníkovi byla zaslána výzva k bezodkladnému ukončení nepovolených stavebních prací a stavební úřad zahájil řízení o odstranění nepovolených stavebních úprav. Za nesplnění podmínek hrozí sankce dle stavebního zákona za nesplnění výzvy stavebního úřadu," informoval Myslík.

Od dnešního dne tak program výměny stříkaček provádějí zaměstnanci Sananimu přímo z auta. Preventivní a poradenské aktivity musí centrum omezit či úplně pozastavit, neboť ve svých prostorech může provozovat pouze kanceláře bez návštěv drogově závislých.

Richterová Těmínová dnes zopakovala svůj názor, že Sananim stavební zákon neporušil. V místnostech podle ní udělali pouze drobné stavební práce, na něž se zákon nevztahuje. Za zákazem je podle ní předvolební boj politických stran.

Richterová Těmínová dnes uvedla, že přítomnost centra na rohu ulic Na Skalce a U Nikolajky je klíčová, neboť se ve zdejším parku vyskytuje takzvaná otevřená drogová scéna. "Znamená to, že se přímo pod širým nebem obchoduje s drogami a drogy se zde i berou," vysvětlila Richterová Těmínová. Terénní pracovníci zde podle ředitelky za první měsíc provozu centra posbírali více než 300 použitých injekčních stříkaček.

Proti existenci protidrogového centra na Smíchově se stavějí místní obyvatelé. Sepsali proto dokonce petici. Podle jedné z organizátorek petice Markéty Shubikové Sananim mimo jiné znehodnotí místní nemovitosti. Další lidé se obávají o bezpečnost svých dětí.

Sananim dostal loni na jaře výpověď od sedmé městské části z nemovitosti v Osadní ulici. Sdružení se ale dlouho nedařilo nalézt jiné prostory, které by mohlo užívat za nekomerční nájem. Výběr ztěžovala i skutečnost, že kontaktní centrum musí být v blízkosti centra města, kde se narkomani většinou pohybují.

Organizaci se nakonec za pomoci sponzorů podařilo získat prostory na Smíchově. Magistrát navíc přispěl milionem korun na rekonstrukci.

Sananim je podle magistrátu největším poskytovatelem služeb, které si kladou za hlavní cíl snižování zdravotních rizik spojených s užíváním drog. Každoročně poskytne služby asi 2500 narkomanů, letos plánuje vyměnit asi 900.000 kusů injekčních stříkaček.

Magazín Víkend DNES | 17.4.2010 | rubrika: Společnost | strana: 8 | autor: Milan Eisenhammer

Pavel ho jako jeden z prvních vařil. Dan ho sedmadvacet let bral. A Fífa je celou dobu pronásledoval. UNIKÁTNÍ PŘÍBĚH TŘÍ MUŽŮ je svědectvím o droze, která se u nás stále těší velké oblibě. Proč si Češi našli cestu právě k ní?

Co s vámi udělá pervitin, je celkem jasné. Stačí se podívat na časosběrný dokument Katka od Heleny Třeštíkové. "Co bych si přála nejvíc? Chtěla bych chtít přestat," říká asi v nejpohnutější pasáži. Strupy v obličeji od toho, jak si drápe permanentní svědění. Mizející žíly, vracející se žloutenka, při absťáku dementní výraz, stihomam. Troska, která čeká na smrt.
"Začít fetovat může dneska jenom idiot. Všichni vědí, jak to končí," kroutí hlavou Fífa (49), jeden z prvních policistů, který se u nás věnoval boji proti drogám. Příjmení tají.
Z policie odešel před pěti lety, teď prodává ve vinotéce. Spolu s Pavlem, který si říká Mc (čti mek), jedním z prvních vařičů pervitinu a rockovým zpěvákem Danem Horynou, jedním z prvních uživatelů, jsou i oni hrdiny dokumentu, právě připravovaného hraného snímku Cestou z pekla.
Mapuje příběh této drogy od roku 1978, kdy ji v tehdejší ČSSR vyrobili takzvaně na koleni a šířili ji v uzavřených komunitách zdarma, až po současnost, kdy je z pervitinu tvrdý byznys. Vaří ho kdekdo z kdečeho "Teď je perník největším průšvihem téhle republiky," tvrdí Fífa. Podle statistik je v Česku kolem 30 tisíc závislých na nealkoholových drogách, až dvě třetiny bojují právě s pervitinem. Zatímco v 70. letech tady fungovalo dvacet malých varen (dnešního dne se dožila zhruba čtvrtina tehdejších vařičů), nyní jde jejich počet do tisíce. Odhadem ho vaří každý pátý narkoman. Do výroby se zapojily i menšiny: Romové a nověji Vietnamci, kteří si nový druh podnikání přibrali k pěstování marihuany. "Pro první to je velké neštěstí. Kvůli své mentalitě do toho sami často spadnou. Znám několik rodin, kde to fetujou všichni -od desetiletých dětí až po babičky. Naopak Vietnamci to dělají jen pro byznys. Nikdy jsem neviděl, že by na tom některý skončil," říká Fífa.
Pokrývají nejen hladový český trh, ale i zahraniční, hlavně německý. Kdysi jezdili Češi učit Rusy hrát hokej, teď jezdí čeští vařiči předávat know-how Němcům. Detailní recept na výrobu pervitinu se dá koupit za 30 tisíc korun, "odborné školení" je samozřejmě mnohem dražší. I tak se Němcům vyplatí. Nejen proto, že tímto způsobem nehrozí zabavení zboží při převozu.
Před čtyřiceti lety nějaký Toník Novotný - dnes už mrtvá legenda - prorokoval pervitinu, že se stane světovou drogou. Nemýlil se.
V Česku je v pořadí oblíbenosti dlouhodobě na druhém místě, hned za marihuanou. Poslední roky se vyšvihla z ranku "fet pro socky" mezi taneční drogy. I děti z bohatších rodin jí mnohdy dávají přednost před extází i kokainem. Hlavní důvod? Pervitin je dostupný. A vlastně i levný, byť gram stojí stále kolem tisícovky. Kokain, droga s podobně povzbuzujícím účinkem, je dvojnásobně drahý. A jeho efekt vydrží jen zlomek toho, co pervitin, což je pro závislé velká nevýhoda. Spousta narkomanů se navíc k pervitinu dostane za levnější peníze, berou od známého vařiče. A vaří kdekdo, z kdečeho. K výrobě se používají běžně dostupné léky obsahující pseudoefedrin - Modafen a Paralen Plus. Bojovníci proti drogám se je snaží dostat na lékařský předpis. Ale situaci by to zřejmě nevyřešilo. Před lety se na něm ocitl lék na kašel Solutan, z něhož se vařilo předtím. A český člověk si stejně poradil.
"Jenže teď už to není pervitin jako ze solutanu, ale nečistý šmejd plný různých příměsí. Nejde jen o to, že se to ředí, ale chybná je už výroba. Ochutnal jsem dvakrát pervitin z nových léků a nemá to s ním nic společného, účinek skoro žádný a je to mnohem jedovatější," kritizuje Pavel (56). Teď pracuje jako terapeut v Bohnicích, kdysi byl jedním z prvních vařičů a přirozeně i konzumentem. Pervitin bral s přestávkami 20 let.
Ale tehdejší uživatelé se necítili jako feťáci, spíš jako filozofové či intelektuálové, kteří revoltují proti režimu.
"Drogy mají teď jednu velkou nevýhodu - jsou zprofanované, staly se součástí kultury. Každý fakan od deseti výš hulí trávu. Berou to, protože to berou jejich vrstevníci. Ale nevědí, proč to dělají. Takže jsou pořád zhulení, přešlehávají se a je jim to k ničemu. Jsou z nich prachsprostí konzumenti," říká Dan Horyna (52), zpěvák skupiny Vitacit. S pauzami bral pervitin 27 let!
"My jsme to brali nejdřív jako experiment. Chtěli jsme rozvíjet mimosmyslové vnímání. Chodili jsme na koncerty, hodně četli." Fífa na něj vzpomíná takto: "Mánička s prstýnkovou trvalou, na čele široká čelenka. Za totality dokázal vyprodat Lucernu a lidi pobavit. Miláček žen."
Horyna naplňoval představu správného rockera, byť tvrdí, že vždycky zpíval bez drogy. S pervitinem se poprvé setkal jako student. "Lidi kolem mě nebrali, ale na zábavě jsem potkal skupinu lidí a oni mi nabídli cestu mimo. Tak jsem to zkusil. Vařilo se v pár bytech a pár lidí na ty vary chodilo. Droga nás spojovala, to nebylo zboží," vzpomíná. Dnes to zní jako věta z Marsu: nicméně tehdy se drogy neprodávaly, ale darovaly. Pytel marihuany se věnoval z přátelství, ne gram za dvě stovky jako dnes.
"Když chtěl být někdo za frajera, vyloupil třeba lékárnu, na stůl postavil pikslu léků a každý si vzal, kolik potřeboval," popisuje poměry Pavel.
V partě nicméně platila jasná pravidla. Každý člen musel být nějak prospěšný. Někdo vařil, někdo měl kontakty na nemocnice, někdo kradl. Na plesech zdravotnických škol ti největší playboyové pořádali hony na budoucí sestřičky. Ty jim pak nosily léky a předpisy. Některé se rovněž staly obětí pervitinu...
"O drogách se toho tenkrát moc nevědělo. Normou v partě bylo mít aspoň nějaké vzdělání v tomto směru. Studovali jsme Vondráčkovu Toxikologii a farmacii. Znali jsme maximální jednorázové dávky, dávali jsme pozor na kvalitu zboží. Dnes jsou sice drogy mnohem snáz k sehnání, ale zase nevíte, co v nich je. Každý druhý feťák o sobě říká, že je vařič, a přitom nezná základy chemie. Tehdy jsme byli mnohem většími profesionály," srovnává Pavel.
Sex na kokainu nebyl nic moc V roce 1973 kdosi odcizil z Výzkumného ústavu farmacie tři čtvrtě kilogramu kokainu. "Byl jsem obviněn z podílnictví na škodě na socialistickém majetku. Cena byla vypočtena na 1 560 Kčs," vypráví Pavel a neubrání se úsměvu. Dnes by stál kolem dvou milionů. "Půl roku jsme fetovali jen kokain, ale radši bych už tenkrát měl pervitin. Kokain je anestetikum, a když si ho dáte do žíly, je smrtelně nebezpečný. Ani sex nebyl nic moc." V roce 1971 bylo v Praze U Apolináře zřízeno centrum závislých, o čtyři roky později evidovalo 500 lidí. Zneužíval se třeba psychoton obsahující amfetamin, lék na spánkovou poruchu používaný i v psychiatrii, ke kokainu byla cesta přes zubaře a očaře -používali ho k lokálnímu umrtvení.
Ale zpátky k pervitinu. V roce 1978 se díky němu Československo nechvalně proslavilo. Původně japonskou drogu pro kamikaze tu znovu objevil Jiří Glos, řečený Freud. Gay a nedostudovaný farmaceut si našel přítele Jana Malého, který byl nedostudovaný chemik. Spojili síly a česká verze pervitinu byla na světě.
Vyrobili ho z efedrinu. Štěstí jim přálo. Tehdy byla v Roztokách u Prahy jediná továrna na tuto látku ve východním bloku. Stačilo ho jen ukrást. Dan Řehoř, jeden z členů party, se tu nechal zaměstnat.
"Několikrát jsme ho navštívili v jeho bytě a pořád mi nešlo do hlavy, proč má pokaždé pověšené prádlo na balkoně," vypráví bývalý policista Fífa. "Ptám se ho: Dane, ty tak často pereš? A on, že je čistotný. Až pak jsme pochopili, že ty věci namáčel v práci do roztoku, nechal je uschnout. Pak si je oblékl a takhle ten efedrin vynesl. Doma ho jen z těch šatů dostal."
Stát na objevy a nápady narkomanů reagoval hodně opožděně. "Ani policie to moc neřešila. Před veřejností se vše raději tajilo, aby to nenapadlo moc lidí," tvrdí Fífa. Do roku 1985 nebyl pervitin na seznamu zakázaných látek! Solutan byl za 9 korun, bez receptu. Vypadá to na "perníkový ráj". Jenže tehdy bylo trestné už samotné užívání drogy jako tzv. "sebepoškozování".
Po listopadu 1989 tento zákon zmizel a drogový byznys se rozjel naplno. V polovině 90. let začal skrz otevřené hranice proudit masově heroin, ale i tenhle boom pervitin ustál a jeho spotřeba stoupala. I počet varen závratně narostl.
Když na to přijde, pervitin se dá uvařit i v lese. Zařízení k jeho výrobě se vejde do igelitky. "Ty varny se teď velmi špatně objevují," stěžuje si policista, který se zabývá drogovou problematikou v jednom krajském městě. "Dřív vařiče prozradil charakteristický zápach, ale teď se ho naučili filtrovat do odpadu. Může vařit i váš soused, ani o tom nevíte."
Trestná je výroba a distribuce: tedy prodej i poskytnutí. "Ale i přechovávání pro vlastní potřebu," zdůrazňuje policista. Někteří lidé si nový zákon o drogách, který platí od začátku tohoto roku, vysvětlili tak, že stanovuje povolené množství drogy. V tabulce je například u pervitinu údaj 2 gramy. Do tohoto množství se jedná o přestupek, za který hrozí až 15tisícová pokuta, výš už je to trestný čin.
Právě v nízkých trestech vidí policista největší problém boje proti drogám. "Dostat vařiče nebo dealery k soudu trvá i rok práce. Musíme sehnat svědky, všechno pečlivě zdokumentovat. A pak se nám stane, že chytíme vařiče v podmínce a on dostane další podmínku. To je skoro napomáhání zločinu," zlobí se. Souhlasí, že když zavřou jednoho vařiče, za pár dní se objeví další. "Ale i tak to má smysl. Naším cílem je snižovat dostupnost. Protože poptávka po drogách bude asi bohužel pořád stejná..."

Ceny drog na černém trhu:
pervitin 1000 korun gram
extáze 200-500 korun tableta
kokain 1500-2500 gram
heroin 1000 korun gram
marihuana 200 korun gram

Informace o závislostech najdete i v knize Alkohol, drogy a vaše děti, volně ke stažení na www.drnespor.eu, je tu i příručka, jak svépomocně přestat brát

Zpravodajství ČTK | 9.4.2010 | 14:03 | rubrika: Zdravotnictví - Praha, Středočes. kraj, ČR | autor: svr

Praha 9. dubna (ČTK) - Konopí zabíjí rakovinné buňky a mělo by se podle profesora Lumíra Hanuše z Hebrejské univerzity v Izraeli pěstovat k léčbě. Přední světový expert zabývající se výzkumem kanabinoidů čili látek vyskytujících se v konopí to řekl na parlamentním semináři. Pokusy na zvířatech podle něj dokazují, že konopí může vyléčit rakovinu - zcela vyléčeno prý bylo až 30 procent zvířat. Zákon by měl tolerovat především užívání léčebného konopí a jeho produktů, zdůraznil.

"Je to zajímavá zpráva, ale přechod ověření účinků od zvířat k lidem znamená šest až deset let výzkumu," řekl dnes ČTK předseda České onkologické společnosti profesor Jiří Vorlíček. Podle něj existuje řada látek, které fungují na zvířatech, ale pak nevyjdou v klinické studii u lidí. "Podobných zpráv se lidé často chytí, dává jim to naději, ale má to pro ně nulový význam," dodal.

"Dnes už je prokázáno, že konopí bude některé druhy rakoviny léčit," prohlásil na semináři Hanuš. Perspektivní je podle něj léčení gliomu (nádoru z podpůrných buněk nervového systému), rakoviny prsu, nádorů štítné žlázy, rakoviny tlustého střeva a konečníku a rakoviny prostaty. "Konopí zabíjí rakovinné buňky a nechá žít ty, které nejsou rakovinné," uvedl. Podle něj je však potřeba vyřešit, jak se bude konopím léčit.

Běžné konopí neléčí, léčí jen odrůdy s vysokým obsahem účinných látek. "Mohlo by být náhradou farmaceutických přípravků, které jsou drahé a mnohdy mají vedlejší účinky. Konopí je účinnější, bezpečnější a mnohem levnější," tvrdí profesor.

Pacienti v ČR však zatím nemají žádný zákonný způsob, jak si konopí opatřit. Kdo nemocnému podá nebo prodá konopí nebo konopnou látku, dopouští se trestného činu. Držení malého množství (až do 15 gramů) usušeného konopí je přestupkem, který se trestá pokutou až 15.000 korun. Konopí musí být zabaveno bez výjimky vždy.

V současné době existuje asi 30.000 vědeckých prací o konopí. Dokládají kladné výsledky třeba při léčbě poruch pohybového ústrojí nebo ochranný účinek na nervový systém či mozek při včasném zásahu po zranění hlavy. Pomáhá i při posttraumatických stavech například u válečných veteránů. Podle Hanuše by se dalo využít k vymazání části paměti u podobných nepříznivých účinků.

V Izraeli bylo konopí pro léčbu legalizováno v roce 1999. Za nelegální podání mladistvému však hrozí až 25 let vězení. Povolení k pěstování mají pouze dvě firmy. Do roku 2005 bylo vydáno na léčbu pouze deset povolení. Dnes se v této zemi vydává asi 20 povolení denně a konopím se léčí na 2000 nemocných. Využívá se však zatím oficiálně pouze k tišení bolesti a potíží u pacientů třeba s rakovinou, AIDS, roztroušenou sklerózou, Parkinsonovou a Alzheimerovou nemocí či šedým zákalem.

Původně dostávali izraelští pacienti 200 gramů měsíčně, nyní 50 gramů. Léčbu mají zdarma, výrobní náklady na jeden gram jsou v přepočtu asi 30 korun. Většina nemocných konopí kouří kvůli okamžité úlevě. Konopný kouř obsahuje řadu stejných rakovinotvorných a mutagenních látek jako tabák, pouze místo nikotinu obsahuje kanabinoidní látky.

Jen asi sedm procent pacientů užívá konopný výtažek a víc než 600 izraelských dětí s rakovinou "pojídá koláčky" kvůli potlačení dávení a zvracení při chemoterapii, dodal Hanuš.



Marihuana léčí. Bude i u nás?
Lidové noviny | 13.4.2010 | rubrika: Diskuse | strana: 13 | autor: Josef Radimecký, Tomáš Zábranský

Ve čtvrtek se v parlamentu uskutečnil seminář o léčebném využití konopí. To je v řadě vyspělých zemí registrováno a užíváno jako lék pro mírnění nepříjemných symptomů vážných nemocí i pro léčbu příčin - u nás ale ne. To a ilegální postavení marihuany staví vážně nemocné, kteří v Česku konopí jako lék užívají, mimo zákon. Zakázaný lék Lidstvo užívalo konopí pro léčbu i požitek po tisíciletí. Počátkem 20. století je však zařadilo na seznam zakázaných látek. Přispěl k tomu vzestup kouření marihuany ve vrstvách společnosti, vnímaných jako nebezpečné. V USA šlo například o přistěhovalce z Mexika, příslušníky galerky či černošské muzikanty hrající jazz, tehdy vnímaný stejně, jako dnes některými techno. Jedním z důsledků tohoto jevu bylo přijetí tzv. Jednotné úmluvy o drogách OSN (1961), v níž marihuana figuruje mezi nejškodlivějšími ze zakázaných drog - ač je její škodlivost v jakémkoliv ohledu mnohem nižší.
Co dnes brání léčebnému využití marihuany v České republice, se snažilo zmapovat více než 120 účastníků - vědců, státních úředníků, lékařů i nemocných lidí - semináře Perspektivy léčby konopím: Zdraví, legislativa, politika. Program připravilo Centrum adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze.
Hlavní překážkou legální léčby konopím je skutečnost, že dosud není v ČR registrováno jako lék, nikoli jeho ilegální postavení. Spojovat tedy léčebné využití konopí se snahami o legalizaci marihuany je zneužitím problému a nemocných pro cíle, jež se jich netýkají. Současná medicína používá řadu léků, které obsahují mezinárodně a v ČR zakázané návykové látky. Tomu ale předcházely klinické studie, jež musely naplnit přísné podmínky a podat ověřitelné odpovědi na otázky správného použití, dávkování, léčebného působení či možných vedlejších účinků.
Izraelská zkušenost Až 30 tisíc výzkumných prací, ale i osobní zkušenosti nemocných lidí naznačují, že marihuana má a bude mít skutečně široké léčebné uplatnění. V řadě zemí je konopí již využíváno v rámci tzv. paliativní nebo adjuvantní (podpůrné) medikace - k účinnému mírnění bolestí a funkčních potíží u nevyléčitelně nemocných. Na parlamentním semináři vystoupil i přední světový odborník věnující se výzkumu léčebného využití konopných látek prof. Lumír Hanuš z Hebrejské univerzity. Informoval i o léčebném využití marihuany v Izraeli, kde byla registrována jako lék pro paliativní léčbu v roce 1999. V Izraeli si konopí nepěstují nemocní, ale dvě firmy, které k tomu mají státní licenci a musejí dodržovat přísné normy v péči o rostliny. K léčbě jsou využívány rostliny s velmi vysokým obsahem (cca 17 procent) hlavní účinné psychotropní látky - delta-9-THC. Výrobní náklady na jeden gram jsou asi 30 Kč. Izraelští pacienti původně dostávali od státu zdarma 200 gramů měsíčně; nyní dostávají 50 gramů, jež se ukázaly jako dostatečné. Do roku 2005 bylo vydáno povolení pro léčbu konopím jen deseti nemocným, v současnosti již 2000 pacientům a v nedaleké budoucnosti půjde až o 40 tisíc osob. Může se i u nás stát konopí legálním lékem? Může. Cestou však není legalizace marihuany, ale registrace konopí jako léku a jeho začlenění do lékopisu. Legalizace z marihuany lék neučiní, ČR by jí navíc porušila své mezinárodní závazky v OSN. Aby jim dostála a mohla uznat konopí za lék, je třeba zřídit či určit státní kontrolní orgán, který bude udělovat povolení na pěstování léčebné marihuany a kontrolovat její výrobu i distribuci nemocným.
V neposlední řadě je třeba navázat na bez přehánění slavnou českou tradici výzkumu léčebného využití konopí. Půjde o náročný proces, jenž se neobejde bez politické podpory, na niž by se měli nemocní a my všichni ptát volených zástupců. I tak se pacienti dočkají legálního přístupu k tomuto léku spíše v řádu let než měsíců. Zahraniční zkušenosti ukazují, že toho lze dosáhnout, a základní etické imperativy o pomoci potřebným, jimž neumíme účinně pomoci jinak, dokládají, že je to nutné.

O autorovi| Josef Radimecký, Tomáš Zábranský, vědečtí pracovníci Centra adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze

Z důvodu neprodloužení nájemní smlouvy na prostory v Holešovicích v Osadní ulici č. 2 Městskou částí Praha 7 se Kontaktní centrum SANANIM přestěhovalo do nového objektu na Praze 5.



NOVÁ ADRESA:

Na Skalce 819/15
150 00 Praha 5

Telefonní čísla zůstávají stejná.